BlackBerry 6/10

Letošní nadílka produktových biopiců po Tetrisu a Airu pokračuje dalším příspěvkem, tentokrát došla řeč na mobilně-telefonní ostružinový zázrak, který ve své době nesměl chybět v kapse nebo na stole žádného kravaťáka ve všech korporátech po světě. A je to zajímavá a vcelku zábavná podívaná, kterou kazí jen zbytečně přehnaná snaha o dokumentárnost (konstantně roztřesená kamera a zběsilé přeostřování/zoomování záběrů z postavy na postavu se tady používá ve větší než velké míře a spíše ruší než pomáhá divácké imerzi). 

Velké plus tvůrcům za to, že tenhle american (tedy vlastně canadian:-)) dream o cestě na vrchol zbaběle neutnuli v době největší slávy firmy a nejen, že dotáhli příběh až do hořkého konce, ale postavili se mu čelem (tj. představuje významnou část stopáže). Sledovat ten šok po nástupu jablka (a následně i robota), marné snahy na to jakkoliv reagovat a postupnou sebereflexi, že firmě ujel vlak a její business v podstatě skončil, je z dnešního pohledu vtipné i smutné zároveň. Potěšila i tuna referencí na kdeco v zábavním průmyslu od dialogů, přes reklamy a plakáty, až po trička (výčet copyright notice v závěrečných titulcích je opravdu úctyhodný).

Nicméně podobných historek o nerdech z garáže, kteří se navzdory nepřízni osudu nakonec (byť se štěstím) prosadili a nějakou dobu si užívali, aby nakonec jejich pohádkový business skončil tak rychle jako začal, tady už bylo nespočet a tahle ničím výjimečným z řady nevystupuje jak po historicky dějové, tak filmově dramatické stránce. 

Extraction 2 7/10

Poučku "to nejlepší na konec" bohužel Hargrave stále nemá ve slovníku a dramaturgicky jde dvojka ve šlépějích jedničky, tj. největší highlight filmu je opět vynikající "jednozáběrovka" někdy uprostřed děje, přičemž nepsaná pravidla sequelů hovoří jasně, takže tentokrát je to mnohem delší, rozmáchlejší, komplexnější (počtem postav, lokací i techniky) a celkově preciznější než minule (level Raidu nebo Wicka sice stále ještě není na pořadu dne, ale oproti jedničce je Hargrave zase Evansovi a Stahelskimu o něco blíže), zatímco zbytek filmu znovu nestojí moc za řeč jak stran dialogových, tak do jisté míry i ostatních akčních scén (až na konkrétní momenty).

Tak nějak jsem po jedničce předpokládal, že pitvání aktuálního psychologického rozpoložení hlavní postavy máme úspěšně za sebou, trauma ze smrti syna bylo záchranou kluka zdárně vyléčeno a ve dvojce nás čeká jen třeskutá akce, větší měřítko, trocha nenáročného humoru a zase třeskutá akce. A ono kupodivu ne:-). Minule to fungovalo tak akorát, aby hlavní postava nebyla ve filmu jen jednorozměrná figurka a měla nějaký základní příběhový oblouk (vina - nový smysl života - vykoupení). Dvojka tohle schéma kdoví proč znovu opakuje a dokonce ještě prohlubuje, přestože k tématu už nemá co říct. Takový Wick přemítáním o manželce v každém dalším díle stráví zhruba tak minutu.  

Takže kromě povinné a zbytečně zdlouhavé expozice a zhruba půl hodiny non-stop špičkového řemesla na poli akce, choreografie, práce kaskadérů, kamery a střihu, je ve filmu už jen čtvrt hodina místy slušné a místy skvělé akce a nezvykle krátká a komorní finálová bitka a mezi tím opět spousta nezajímavé mnohaminutové dialogové vaty, plná psychologických keců, vysvětlování traumat a utužování vzájemných vztahů (proč proboha?) a na konci pak na férovku otevřená vrata ke trojce (ve které se snad tlachání omezí na minimum a půjde se rovnou na věc).

Celkově je akce lepší ve dvojce (především díky jednozáběrovce), výplňové dialogové scény a vedlejší postavy zase v jedničce (někdo jako Hooda tady citelně chybí), Hemsworth je ve fyzické i herecké formě, navýšený rozpočet je na filmu naštěstí poznat a míra digibordelu nepřesahuje únosnou mez, takže pokroku oproti originálu bylo dosaženo, ale jak jsem psal už v případě jedničky - chtělo by to vyhodit zbytečný psychologický/vztahový balast a soustředit se pouze na pseudo real time akci. Teprve pak z toho může být novodobá žánrová klasika (jako v případě Raidu nebo Wicka).  

The Flash 6/10

Pohrobek předchozího vedení DC dopadl přesně dle očekávání, respektive jak naznačovaly rozporuplné trailery. Komiksová pecka ani náhodou (testovačky zase pro jednou kecaly), ale komiksová blamáž taky ne. Prostě další obyčejná komiksovka v řadě, jakých je za rok nespočet, s několika světlejšími a několika temnějšími momenty. Což platí i stran možností multivesmíru, tj. koho, co a jak ve filmu ukázat, jelikož DC nevyužilo šanci předvést Marvelu "jak se to má dělat" a oba konkurenční pokusy vyšly zhruba nastejno, tj. není to průser, ale zázrak taky ne.

V případě Keatona se naštěstí žádné znesvěcení ze strany tvůrců nekoná a Keaton se tady dočkal relativně uspokojivé a stopáží adekvátní rozlučky se svou postavou, přesto jsem doufal, že se předvede ještě v lepším světle (což jde na vrub čistě scénáře a nikoliv Keatona). To se ovšem bohužel nedá konstatovat o Shannonovi, který je ve filmu v podstatě jen do počtu. Supergirl je, jak se dalo tušit už z trailerů, zredukována na zbytečné deus ex machina vystoupení, což je škoda, protože ve filmu debutující Calle není tak marná, jak jsem se obával. No a pak je tady "faktor Miller", který je v některých scénách vlastně docela fajn, ale v jiných - a není jich zrovna málo - je ve své typické poloze, tj. v lepším případě otravný a v tom horším rovnou nesnesitelný, v obou pak zoufale nevtipný.

Příběhově mít ve filmu Keatona v roli Batmana (geniální tah jak na projekt nalákat další fanoušky) a ukecat Cage jen na (vizuálně obludné) pár sekundové cameo, namísto toho, aby jeho verze Supermana v ději funkčně nahradila jinak nezajímavou Supergirl, když už se tedy vykašlali na Cavilla, je totálně promarněná příležitost (historku o Burtonově nerealizovaném projektu zná snad každý). Úplně stejně jako tomu bylo loni u Marvelu s angažováním Stewarta. 

Rodinná linka je fajn, akce je nic proti ničemu, humor místy funguje, místy moc ne a místy absolutně vůbec (nepřekvapivě v tom má prsty především Miller), přičemž nejvtipnější (a to zdaleka) scéna v celém filmu je "dogfall" pod závěrečnými titulky, což pro tvůrce není moc dobrá vizitka a míra digibordelu je takový současný blockbusterový standard. Co však rozhodně vystupuje z řady je multicameo sekvence v tom multivesmíru, která má tak hrůzostrašnou kvalitu cgi, že to asi musí být nějaký tvůrčí záměr, jinak to snad ani není možné:-). Celkově sice slepá ulička, ale po většinu času poměrně ucházející ulička (hlavně kvůli Keatonovi).

Transformers: Rise Of The Beasts 6/10

Nepřekvapivě je to po sedmé víceméně stále totéž, jen auta a letadla po robo-dinosaurech a robo-rytířích nově doplňují robo-zvířata (už chybějí jen robo-stromy nebo robo-spotřebiče:-)), ve středu dění je zase honba za novým a jak jinak než zase nesmyslným MacGuffinem (na jedno použití) a zase nejde o nic menšího než záchranu celého světa na poslední chvíli hrstkou statečných robotů a lidí, ale to vše je tentokrát doprovázeno jistými "polehčujícími okolnostmi", díky kterým je film někde na půli cesty mezi sympaticky komornějším přístupem Knightova Bumblebeeho a v dnešní době již notně opotřebovaným over the top pojetím Bayových předchozích příspěvků do série.  

Film má sice trochu pomalejší rozjezd a než se divák po krátkém prologu dočká klasických hrátek s roboty (jednoduchý humor, honičky, střelba a výbuchy, nepostradatelný autofetiš s obdivnými pohledy kamery na každý plech v dosahu každých pár minut, atd.), musí "přetrpět" nemálo minut tradiční seznamovačky s lidskými hrdiny a sledování jejich životních osudů před tím, než je šťastná náhoda spojí dohromady s roboty, nicméně stopáž nedosahuje dvou a půl hodin jako je u současných blockbusterů nepěkným zvykem a i díky tomu má film poměrně svižné tempo. 

Další dobrá zpráva je, že obě hlavní postavy jsou, když už ne vysloveně sympatické, tak minimálně bez problémů snesitelné a nová náhrada za Bumblebeeho je překvapivě fajn (nejen proto, že se jeho hlasová interakce neomezuje jen na vysílání z autorádia). Kromě toho tady nejsou lidé (když už ve filmu musejí být) zase jen do počtu, respektive jejich hlavní účel nespočívá pouze v tom, aby se zmateně pletli robotům během bitvy pod nohy, a jejich zapojení do děje dává smysl (na poměry filmu o mimozemských robotech maskujících se za auta). 

Ve stopách Bumblebeeho jdou tvůrci i po stránce humoru, který není tak infantilní jako v případě Baye a trapných chvilek je tak ve filmu jen pár, plus otravná dětská postava naštěstí nemá v ději příliš velký prostor. Finále sice opět skončilo přeplácaným digifestem jako u Baye (cílovka by byla jistě zklamaná kdyby ne:-)), ale jinak je slušně rozmáchlé, nepostrádá fan service momenty (návrat Bumblebeeho na scénu) a není celé utopeno ve tmě, jak je obvykle u blockbusterů dobrým zvykem, aby se ušetřily prachy na cgi. Plus překvapila potitulkovka slibující velké věci (hlavně tím, že něco takového zkoušejí až teď, kdy je značka na ústupu a nikoliv v době její největší slávy)

Heart Of Stone

A já si zrovna říkal, že z oblíbeného podžánru chicks with guns tady už dlouho nic nebylo a je nejvyšší čas zase přijít s nějakým generickým pg-13 akčňákem, nejlépe se špionážní tématikou, sterilním digi audiovizuálem a aktuálně trendy herečkou v hlavní roli, u kterého zapomenu, o čem to vlastně bylo ještě před tím, než skončí závěrečné titulky. A vida, Netflix s Gadot opět zachraňují situaci:-).

Žádný zázrak to podle traileru asi nebude, ale o to tady stejně nikomu nešlo. Plán byl jasný (content filler) a plán byl splněn. Jediná neznámá je, zda se ve filmu na minutu ukáže Reynolds nebo ne:-).

Kraven The Hunter

Tvl, Crowe zase s funny akcentem, už z toho začíná být pomalu zvyk:-). Kolik podobných nevyžádaných "zastávek na cestě", které jsou jedna jako druhá, ještě Sony plánuje, než se konečně vytasí s týmovkou se Spideym, kvůli které všechny tyhle bokovky točí?

Zase nudný origin, zase hlavní záporák, který nikoho nezajímá, zase odbytý audiovizuál a na konci zase významné pomrknutí v potitulkovce jakože "příště už to fakt začne, těšte se", aby se to s El Muerto a Madame Web za rok zase opakovalo. Taylor-Johnson je fajn, ale nějak mě nenapadá jediný důvod, proč by tohle nemělo shořet stejně jako Morbius.

&

No, tohle je o něco lepší než family friendly verze traileru, ale pořád se pohybujeme na poli "vidět (někdy na streamu) a zapomenout" jako u všech ostatních bokovek z SSU. Jak je možné, že bez pomocné ruky Marvelu ty filmy působí tak diletantsky a Sony je s tím podle všeho v pohodě? 

Před těmi pěti lety ten marvelácký přístup "týmovka až po jednotlivých originech" ve srovnání se strategií a výsledky DC u Sony vypadal jako chytrý tah, ale teď - při pohledu na dosavadní marné pokusy Sony se kvalitativně a finančně vyrovnat filmům se Spideym - už to působí fakt jako ztráta času. S takovou, než dojde na bájnou Sinister Six nebo jinou týmovku, si Holland odtočí další trilogii a s rolí sekne:-).   

Spider-Man

Přelomová komiksovka a jak se po premiéře ukázalo i big budget blockbuster (a ideální generátor fontů pro herní konzoli:-)) v jednom, no. Do teď si pamatuju ten wow moment v kině, kdy se Spidey poprvé elegantně zhoupl mezi mrakodrapy a kamera (spolu s diváky) jej efektně následovala. Ve filmech tehdy sice cgi už pár let mocně kralovalo a člověk byl zvyklý na ledacos, ale tohle byl jeden z těch legendárních money shotů z kategorie for the first time, který tady do té doby prostě nebyl (protože bez "realistického" cgi jej dosáhnout v takové kvalitě nešlo) a kvůli kterému se na něj chodilo do kina a který film zcela po zásluze, vedle dalších předností, definitivně zacementoval do novodobé žánrové klasiky a nečekaně obřího hitu. 

Co si tak vybavuju, tak od filmu se díky super populární předloze, pozitivnímu přijetí X-Menů a nemalému rozpočtu čekalo v pokladnách hodně, ale celkové tržby překvapily úplně všechny, tak jako o pár let později třeba dvojka PotC nebo ještě později jednička JW. A úspěch to byl naprosto zasloužený, protože jak ukázal hned o rok později mizerný Hulk a ještě mizernější Daredevil, ke skvělé komiksovce a velkému hitu nestačí jen hvězdný casting, tuna cgi a velký rozpočet, ale je potřeba i nějaká ta kvalita na straně režie a zejména scénáře a v neposlední řadě nějaké to "srdíčko" před i za kamerou. Což Raimiho jednička splnila beze zbytku. Dvojka pak vše (spolu s X2) kvalitativně posunula ještě na vyšší level. Aby následně trojka (spolu s X3), aneb "studená sprcha", zase všeobecné nadšení srazila tvrdě a nekompromisně k zemi:-).

Sympatické obsazení, v té době ještě neokoukaný koncept originu, prvotřídní triky, dojemná love story, geniální main theme, výrazný záporák a žádná potitulkovka, plus do doby inflace komiksovek daleko. Jo, to byly tenkrát časy:-).  

Von Ryan's Express

Ve srovnání s jinými dobrodružnými druhoválečnými klasikami z 60s a 70s stojí Von Ryan imho trochu v pozadí a ne každý si na něj vzpomene hned na první dobrou (úplnou náhodou osobně odzkoušeno - když jsem si zrovna nedávno dával po večerech tematické repete útěku, děl, oddílu deset, špinavců, hrdinů a orlů, na expres jsem trestuhodně úplně zapomněl, přestože jej mám taky v topce oblíbených válečných dobrodružství:-)), taky možná proto, že se až tak často neobjevuje v tv, zatímco někteří nejmenovaní konkurenti se reprízují každou chvíli.

Je taky fakt, že casting není až tak hvězdný (respektive není tady jedna velká hvězda vedle druhé) a film nemá tolik slavných/památných scén (jednou z nich je rozhodně samotný závěr, který studio propálilo už na plakátě), jako je tomu jinde, ale jinak jde o parádní jízdu (v tomhle případě doslova:-)) od začátku do konce se skvělým Sinatrou a silným finále, které by měl každý fanoušek válečného žánru a obzvláště železnice (pro šotouše v podstatě povinnost) dát šanci.

Tahle poctivá "chlapská" záležitost ze starých dobrých (filmových) časů, ve kterých se sice s okatou zadní projekcí i v pomalých dialogových scénách nešetří, ale podobné, z dnešního pohledu roztomilé, "vychytávky" dodávají filmům z dané doby specifické kouzlo, totiž dokáže nejen pobavit, ale sem tam i překvapit osvěžujícím přístupem tvůrců k práci s postavami (například tím, kdo všechno se ne/dožije závěrečných titulků nebo tím, že i hlavní hrdina může dělat chyby).  

Hypnotic 5/10

Tak nebudeme si nic nalhávat, největší "benefit" Rodriguezových produkcí už pěknou řádku let je fakt, že díky jeho osobě dostávají vcelku pravidelně spousty lidí v domovském Austinu a jeho okolí práci (o členech jeho početné rodiny ani nemluvě:-)). Sem tam z toho vznikne stylová pecka typu Alita, sem tam relativně zábavný brak typu Machete a sem tam laciné a nenáročné žánrové béčko na jedno zhlédnutí (v podstatě všechno ostatní). Jako je třeba tohle.

Jasně, audiovizuál nijak zvlášť nenadchne, nejrůznější klišé se tady objevují každou chvíli (trauma po ztrátě potomka prostě nikdy nezklame a parťák, se kterým to nedopadne dobře, je taky taková neselhávající klasika), většina hereckého osazenstva jede na autopilota (což je škoda hlavně v případě Fichtnera) a po příběhové stránce kombinace Scanners a Inception žádné ceny za originalitu (vlastně ani za nic jiného:-)) sbírat nebude, ale příběhově to kupodivu dává nějaký smysl a děj se s postupujícím časem nerozpadne, jak jsem se původně obával (plus i na nějaké ty "překvapivé zvraty" tady dojde), díky rozumné stopáži má film slušné tempo, nízký rozpočet je sice znát (třeba na trikových scénách "ohýbání reality", kterých je úplné minimum), ale několika trochu rozmáchlejších scén se divák přesto dočká a "nečekaná" potitulkovka docela pobavila, byť neúmyslně (titul "nejsilnějšího/nejmocnějšího hypnotika" je očividně putovní:-)).

Znovu to s největší pravděpodobností už nikdy neuvidím (proč taky?), ale jako jednorázová záležitost to účel (nenudit se a netrpět, místy se dokonce mírně bavit) víceméně splnilo, tj. asi maximum možného bylo dosaženo. 

To Catch A Killer 7/10

Hollywoodský debut na obzvláště těžkém žánrovém poli hutných a stylových krimi a hned takhle dobře odvedená práce:-). Trailer lákal na temnou a napínavou podívanou a zhruba první hodinu filmu se Szifronovi daří držet parádní tempo, výborně budovat tíživou atmosféru, skvěle pracovat s žánrovými pravidly (tajemný a nelítostný útočník, zkušení a odhodlaní vyšetřovatelé, zasahování politiky a byrokracie do případu a časová tíseň vs narůstající počet obětí) a postavami (motivovaný nováček s problematickou minulostí, mentorská figura v podobě služebně staršího kolegy, který je výsostným profesionálem, psychicky labilní zabiják mstící se celému světu za domněle utrpěná příkoří) a odprezentovat divákům hned několik hodně silných scén (ať už si postavy mezi sebou jen povídají, nebo po sobě střílejí). A vůbec nevadí, že se tady celé pátrání redukuje na v podstatě pasivní vyčkávání, kdy a kde zločinec znovu udeří, případně jaká stopa nebo důkaz se vyšetřovatelům připletou do cesty. 

Bohužel sympaticky vysoko nastolená laťka nevydrží Szifronovi až do úplného konce a v druhé polovině filmu (konkrétně po sekvenci s krátkou, ale intenzivní přestřelkou v obchodě) všechny výše uvedené přednosti (tempo, atmosféra, práce s pravidly žánru) malinko ustupují do pozadí ve prospěch solidní, ale jinak ničím pozoruhodné žánrovky. Paradoxně čím více se děj postupem času soustřeďuje na skutečné pátrání s tím, jak se hlavní postavy přibližují k odhalení identity útočníka a následné vzájemné konfrontaci, tím méně zábavný a zajímavý film je, což kulminuje v samotném závěru, ve kterém dojde k představení zabijákova motivu, který nepříjemně překvapí svou fádností/banálností. Naštěstí výborná první polovina filmu a vydařený casting zachraňují mnohé. Woodley a především Mendelsohn (podobný typ rolí mu sedí dokonale) hrají skvěle a stejně tak Ineson dokáže i na malém prostoru zanechat silný dojem (škoda, že se mu patřičné pozornosti dostane až ve finále), takže celkově převládá spokojenost.