The Godfather Coda: The Death Of Michael Corleone

Coppola se pomalu, ale jistě stává podobným expertem na opakované předělávky svých filmů jako Lucas u SW, nebo Stone u Alexandera:-). Trojka v novém (respektive jakémkoliv) sestřihu je samozřejmě stále na plný počet (i když ve srovnání se stejně starými Goodfellas působí finále trilogie poněkud "zpátečnicky"), jsem asi jedním z mála, komu ve filmu nevadí herecký výkon Coppola, za který dostává snad dodnes pořádnou čočku:-) (i když původně zamýšlena Ryder by byla vyloženě super) a dle samotného Coppoly jde o jeho a Puzovu preferovanou "definitivní" verzi, plus jako velký fanoušek režisérských/prodloužených sestřihů prakticky u čehokoliv každou další verzi u nějakého prvotřídního filmu uvítám (aneb ideální příležitost, proč se na daný film znovu podívat, přestože jej znám od začátku do konce), ale zrovna v tomhle případě vlastně fakt netuším, co bylo Coppolovým záměrem a proč to celé vůbec vzniklo:-).

Trojka v původní verzi hodně těžila z nostalgie, vzpomínání a bilancování postav, plus vracejících se motivů z předchozích dvou filmů (smrt Freda a Apollonie), což jednak fungovalo skvěle z pohledu zúčtování osudu s Corleonem, kterého konečně dohnaly jeho hříchy a jednak trojku pěkně provazovalo s jedničkou a dvojkou ve stylu "kruh se uzavřel", čímž se přetavily všechny tři filmy v ukázkově ucelenou trilogii. Hodně z uvedených prvků v novém sestřihu Coppola potlačuje (a já netuším proč:-)), navíc kromě přepracovaného úvodu a závěru je většina změn na úrovni nepodstatného zkrácení některých záběrů, nebo přehození pořadí jednotlivých scén, případně jejich úplného vypuštění (což je škoda). 

Příkladem budiž epilog, ve kterém Coppola odstranil scény, ve kterých Corleone (podle všeho) v křesle fyzicky umírá (což v původní verzi krásně zrcadlilo obdobnou scénu se smrtí Branda v jedničce), přestože filmu dodal nový podtitul, který přesně toto zdůrazňuje. Pravda, psychicky Corleone "umírá" na schodech po smrti své dcery, což funguje stejně dobře v obou verzích filmu, ale imho bylo silnou stránkou původní verze právě to, že postava zemře jak po psychické stránce, tak následně i fyzické - mučený výčitkami, opuštěn všemi a čekajícím na "vysvobození" milosrdnou smrtí. A podobných, za mně trochu zvláštních, rozhodnutí je ve filmu několik. Jsem rád, že jsem to konečně viděl, ale tak jako mám nejrůznější alternativní verze filmů ve velké oblibě a zpravidla následně už preferuji ke sledování výhradně je, tak tady rozhodně zůstanu u původní verze:-).  

The Godfather

Knihu jsem četl v tom správném formativním věku před tím, než jsem viděl film a paradoxně hlavně proto, že jsem věděl, že podle ní natočili film, který je považován za absolutní klasiku a chtěl jsem ten příběh poznat alespoň takhle, protože k filmu jsem se tehdy nedostal:-).

Už nevím, zda jsem jej pak viděl poprvé v tv nebo na videu, ale dodnes si pamatuji, jak jsem byl zklamán (až lehce naštván), kolik děje z knihy Coppola a Puzo ve filmu vypustili a pátral jsem po tom, zda jsem náhodou neviděl nějakou barbarsky sestříhanou verzi, protože cenzura, mezinárodní sestřih, východní trh, nebo kdoví co:-).

Po zjištění jak se věci mají, jsem usoudil, že už tak dlouhý film (k mé lítosti) asi nechtělo studio, popř. oba pánové, ještě více natahovat. Tato odvážná teorie padla v okamžiku, kdy jsem poprvé viděl dvojku, která je ještě o zhruba půl hodiny delší:-).    

Scarface

Jeden z hezkých příkladů remaku, který díky přenesení děje jindy a jinam dává skutečně smysl a kdy základní nosná myšlenka zůstává stejná (gangsterský vzestup a pád), zatímco vše ostatní je nové (oproti otrockým předělávkám, kde jsou nové tak akorát loga filmových studií a někdy triky) a samozřejmě parádní film (a docela slušná videohra:-)). 

Nicméně asi půjdu proti proudu, protože ještě o malinko výše cením o deset let mladšího nevlastního bratříčka Carlito's Way. Asi proto, že Montana je prostě hajzl od začátku do konce, kterému jsem osud, jakého se nakonec dočkal, přál téměř od úvodních titulků, ale i po režijní stránce mi De Palmův pozdější kus sedl o trochu více. Ale na mou obranu je to rozdíl v podstatě na hranici (subjektivní) měřitelnosti:-).  

Heat

Naprostá kultovní klasika, bez které by třeba ten TDK asi vypadal dost jinak. Také jeden z mála případů, kdy platí, že 2x do stejné řeky nejen vstoupíš, ale odvedeš lepší práci a ideální příklad pro diskuze, že všechny remaky stojí za...nic (L.A. Takedown). 

Přestřelku v ulicích prý některé ozbrojené složky využívali v rámci instruktáže a sice netuším co je na tom pravdy, ale díky realistickému podání celé sekvence, nemám problém tomu uvěřit.

Asi nejlepší Mannův film, i když The Last of the Mohicans mu hodně dýchá na záda.

The Irishman 8/10

Dojmy po prvním zhlédnutí, tj. nevylučuji, že po opakovaném sledování se mi některé výtky rozleží v hlavě a hodnocení půjde ještě nahoru:-) 

+Pacino, Pesci a De Niro absolutní herecký koncert (v uvedeném pořadí). Škoda, že Keitel má jen epizodní roličku. Velký respekt jak této trojici, tak Scorsesemu, za to, že jsou v jejich věku schopni takové kvality. Jedním slovem (vlastně dvěma:-) špičkové řemeslo všech zúčastněných. +Triky jsou většinu času ok, ale přesto je ve filmu pár záběrů (detail obličeje De Nira, kde vypadá jako vosková figurína se skleněnýma očima nebo toporný pohyb jeho postavy, působící vůči věku filmové postavy nepatřičně), které připomenou realitu. Nicméně to bych filmu nevyčítal, čekal jsem to mnohem horší a brzy po začátku filmu jsem si na to zvykl a přestal to vnímat (až na malé výjimky viz výše). 

+Netflixu rozhodně patří dík, že film realizoval a Scorsesemu a spol. spolu s diváky tak umožnil ještě jednou naposled zavzpomínat na časy Goodfellas a Casina. 

-Čekal jsem, že se film bude věnovat i De Nirově rodině a jejich vzájemným (vyhroceným) vztahům, což je bohužel vyřešeno asi minutovým rozhovorem De Nira s Paquin (která ve filmu v podstatě nemá co hrát, vzhledem k velikosti její role) na konci. 

-Sám bych nečekal, že to napíšu, ale ve filmu jsou v podstatě všechny ženské postavy jen křoví, byť téměř každá mužská postava má manželku/milenku, o jejich vzájemných vztazích se opět nic moc nedozvíme. 

-Konec filmu, tj. vše po scéně v domě, je zbytečně natahované. Příběh sám o sobě dosáhl katarze, není co vyprávět dál, postavy se nikam dál nemohou posunout a jediné co zbývá je zpytovat svědomí a čekat na pomalou smrt (což lze vyřešit i jinak, než 30 minutovým epilogem, viz Pacino na konci Godfather Part III). 

-Uvedení na Netflixu filmu ubližuje hned na dvou frontách. Kromě té zřejmé (velké filmy vyniknou nejlépe na velkém plátně), především v chybějící autocenzuře Scorseseho, týkající se délky filmu. Příběh, který je nám vyprávěn, by mohl mít 90 minut a stejně tak 6 hodin, jen by se přidaly/vystřihly další scény téhož. Sevřenější příběh by filmu jen prospěl - na rozdíl od jiných podobně dlouhých filmů v žánru (Godfather Part II, Once Upon A Time In America atd.) nemám pocit, že vystřižením minimálně půl hodiny by jakkoliv utrpěl příběh (ať už dějový oblouk, vývoj postav nebo logika vyprávění). 

V každém případě, byť se v mých očích poslední mistrův kus, alespoň v tuto chvíli, nevyrovná žánrovým klasikám, stojí hned v závěsu za nimi a to je - po těch letech od Goodfellas a Casina, věku tvůrců před i za kamerou a komplikacím spojených se vznikem filmu - v podstatě obdivuhodné.