Trojka v původní verzi hodně těžila z nostalgie, vzpomínání a bilancování postav, plus vracejících se motivů z předchozích dvou filmů (smrt Freda a Apollonie), což jednak fungovalo skvěle z pohledu zúčtování osudu s Corleonem, kterého konečně dohnaly jeho hříchy a jednak trojku pěkně provazovalo s jedničkou a dvojkou ve stylu "kruh se uzavřel", čímž se přetavily všechny tři filmy v ukázkově ucelenou trilogii. Hodně z uvedených prvků v novém sestřihu Coppola potlačuje (a já netuším proč:-)), navíc kromě přepracovaného úvodu a závěru je většina změn na úrovni nepodstatného zkrácení některých záběrů, nebo přehození pořadí jednotlivých scén, případně jejich úplného vypuštění (což je škoda).
Příkladem budiž epilog, ve kterém Coppola odstranil scény, ve kterých Corleone (podle všeho) v křesle fyzicky umírá (což v původní verzi krásně zrcadlilo obdobnou scénu se smrtí Branda v jedničce), přestože filmu dodal nový podtitul, který přesně toto zdůrazňuje. Pravda, psychicky Corleone "umírá" na schodech po smrti své dcery, což funguje stejně dobře v obou verzích filmu, ale imho bylo silnou stránkou původní verze právě to, že postava zemře jak po psychické stránce, tak následně i fyzické - mučený výčitkami, opuštěn všemi a čekajícím na "vysvobození" milosrdnou smrtí. A podobných, za mně trochu zvláštních, rozhodnutí je ve filmu několik. Jsem rád, že jsem to konečně viděl, ale tak jako mám nejrůznější alternativní verze filmů ve velké oblibě a zpravidla následně už preferuji ke sledování výhradně je, tak tady rozhodně zůstanu u původní verze:-).
