Apocalypse Now (Final Cut)

Vedle trilogie Godfather další masterpiece od Coppoly a imho nejlepší film o válce ve Vietnamu (pánové Kubrick, Stone, Cimino, De Palma a ještě jednou Stone prominou, ale Coppolovo proslulé prohlášení, že tenhle film nebyl/není o Vietnamu, tenhle film byl/je Vietnam platí na sto procent, což sice mínil především s ohledem na problematické natáčení (po zhlédnutí dokumentu Hearts of Darkness: A Filmmaker's Apocalypse musí nepochybně každý souhlasit:-)), ale na film jako takový a náladu, kterou se povedlo Coppolovi přenést na diváky, neméně tak) má stran nejrůznějších sestřihů podobně pohnutý osud jako třeba Scottův Blade Runner. Vedle tradičního kino sestřihu existuje workprint verze promítaná na festivalu v Cannes, neoficiální pětihodinová bootleg verze pokoutně distribuovaná na videu a známá redux verze, do které Coppola doplnil materiál, kterého se pro kino verzi dobrovolně vzdal, protože jej tehdy pro běžné publikum považoval za příliš nedivácký. To ovšem Coppolovi zjevně nestačilo:-) a po téměř dvou dekádách od posledního vydání filmu (redux) před pár lety do kin uvedl tzv. finální sestřih* s komentářem, že v redux verzi se toho ukázalo možná až příliš.

A je pravda, že finální sestřih je z pohledu stopáže něco mezi kino a redux verzí filmu, tudíž takový "zlatý střed". Co do celkového vyznění a kvality filmu všechny přednosti samozřejmě přetrvávají a symbolická cesta časem proti proudu řeky, plná chaosu, šílenství, smrti, nesmyslného násilí, otupělosti, bezohlednosti vůči civilnímu obyvatelstvu, vojenské mašinérie, založené výhradně na bodycount faktoru, drogového opojení/vysvobození, všudypřítomné krutosti a existenciálních otázek o smysluplnosti konfliktu i vlastního bytí, zda účel světí prostředky a jak moc může člověk ve svém konání zajít daleko, aby se ještě stále mohl nazývat člověkem, je svou atmosférou nadále neskutečně působivá a vtahující jako v předchozích verzích filmu. Podstatné zásahy se ve finálním sestřihu (oproti redux verzi) týkají třech vcelku dlouhých sekvencí a to dostaveníčka s Playboy zajíčky a Kurtzova předčítání článků Willardovi, následovaného jeho propuštěním ze zajetí, které obě Coppola z filmu odstranil a pro mnohé diváky nepopulární zastávky u rodiny francouzských kolonistů, která byla o pár minut zkrácena, zbytek je pak na úrovni nedůležitých změn délky jednotlivých záběrů.

Zatímco Coppolovo rozhodnutí zredukovat ve filmu prostor "francouzské epizodě" kvituji s povděkem, protože už v redux verzi mi přišla jako něco navíc, co do filmu a jeho tempa, plus logiky jednání postav, tak úplně nezapadá, v případě obou zmíněných sekvencí mi jejich absence v ději trochu chybí. Scéna s Playboy zajíčky skvěle ukazovala další z absurdit války a postavení žen v ní (možná se musela klidit z důvodů současných #metoo asociací?), scéna s Kurtzem a Willardem pro změnu jednak naznačovala, že je Kurtz sice šílený, ale neztrácí všeobecný rozhled, ale především vysvětlovala, jak se zajatý Willard ocitl na svobodě (což ve finálním sestřihu způsobuje zbytečnou příběhovou nekonzistenci). Celkově jde o další zajímavou zkušenost s mým oblíbeným filmem, ale redux verze nadále zůstává mou preferovanou variantou:-).    

*Uvidíme, zda Coppola dodrží dosavadní postup a za pár let představí ultimate cut (tak jako Stone u Alexandera po kino, prodloužené a finální verzi):-).   

&

Pecka, těším se. Za ty roky si člověk zvykl na Redux a těch zhruba 20 minut mi bude chybět (zvláště Playboy bunnies v Hueyi:-)), ale Final Cut jsem ještě neviděl, takže kino je ideální řešení, jak to napravit.

Stone u Alexandra po Final Cutu vyrukoval s Ultimate Cutem, tak uvidíme, jak se k tomu za pár let postaví Coppola. Zatím jej "kopíruje" docela věrně (kinoverze, následně Director´s/Extended Cut, následně Final Cut):-).