To Catch A Killer 7/10

Hollywoodský debut na obzvláště těžkém žánrovém poli hutných a stylových krimi a hned takhle dobře odvedená práce:-). Trailer lákal na temnou a napínavou podívanou a zhruba první hodinu filmu se Szifronovi daří držet parádní tempo, výborně budovat tíživou atmosféru, skvěle pracovat s žánrovými pravidly (tajemný a nelítostný útočník, zkušení a odhodlaní vyšetřovatelé, zasahování politiky a byrokracie do případu a časová tíseň vs narůstající počet obětí) a postavami (motivovaný nováček s problematickou minulostí, mentorská figura v podobě služebně staršího kolegy, který je výsostným profesionálem, psychicky labilní zabiják mstící se celému světu za domněle utrpěná příkoří) a odprezentovat divákům hned několik hodně silných scén (ať už si postavy mezi sebou jen povídají, nebo po sobě střílejí). A vůbec nevadí, že se tady celé pátrání redukuje na v podstatě pasivní vyčkávání, kdy a kde zločinec znovu udeří, případně jaká stopa nebo důkaz se vyšetřovatelům připletou do cesty. 

Bohužel sympaticky vysoko nastolená laťka nevydrží Szifronovi až do úplného konce a v druhé polovině filmu (konkrétně po sekvenci s krátkou, ale intenzivní přestřelkou v obchodě) všechny výše uvedené přednosti (tempo, atmosféra, práce s pravidly žánru) malinko ustupují do pozadí ve prospěch solidní, ale jinak ničím pozoruhodné žánrovky. Paradoxně čím více se děj postupem času soustřeďuje na skutečné pátrání s tím, jak se hlavní postavy přibližují k odhalení identity útočníka a následné vzájemné konfrontaci, tím méně zábavný a zajímavý film je, což kulminuje v samotném závěru, ve kterém dojde k představení zabijákova motivu, který nepříjemně překvapí svou fádností/banálností. Naštěstí výborná první polovina filmu a vydařený casting zachraňují mnohé. Woodley a především Mendelsohn (podobný typ rolí mu sedí dokonale) hrají skvěle a stejně tak Ineson dokáže i na malém prostoru zanechat silný dojem (škoda, že se mu patřičné pozornosti dostane až ve finále), takže celkově převládá spokojenost.

Killers Of The Flower Moon

Po tomhle luxusním teaseru už těch 200 minut nepůsobí zdaleka tak hrůzostrašně:-). Jak si Scorsese poradí s dramaturgií, což byl u podobně dlouhého Irishmana trochu problém, se teprve uvidí, ale jinak to vypadá, že je vše na svém místě.

Co záběr, to hotový obraz na stěnu, silná sestava DiCaprio, De Niro, Plemons a Fraser (na toho se hodně těším) určitě nezklame, téma je silné a stále aktuální a podobný typ historických látek mají akademici dost v oblibě, takže následná oscarová nadílka není úplně nepravděpodobná. Kromě toho od Departed uběhlo spousty let a už by bylo zase záhodno, aby si Marty došel pro režii nebo případně film:-).

Jinak velký kudos Apple za uvedení filmu do kin i v rámci overseas, kde to na rozdíl od US kvůli nominacím vlastně nepotřebuje (ano, koukám se na Tebe nejmenovaný streamovací fastfoode:-().

&

Aha, díky za info, tak beru zpět. Jak to bude s premiérou na ATV+ se už ví? Jde to ven paralelně, nebo má film nějakou kino exkluzivitu?

&

Teaser byl super, trailer je boží (to sladění obrazu se zvukem je pecka) a film samotný vypadá, že bude taky prvotřídní zážitek ze staré "this is cinema" školy. Čím dál tím více benevolentnější stopáže filmů jsou sice na pováženou, ale když jsou doprovázeny podobným mistrovským řemeslem, tak nezbývá než říct jen "ano, prosím":-). 

Loni jsem nadával, že je v kinech kvůli odsunům premiér pusto prázdno, ale při pohledu na letošní menu v podobě McQuarrieho, Nolana, Villeneuvea, Scorseseho, Scotta (kde je sakra už nějaký teaser na Napoleona, když jde do kin jen měsíc po Martym?) a Manna (doufám ve filmový návrat ve velkém stylu), je vše odpuštěno. Škoda jen, že si při rozdávání zlatých plešounů budou pánové konkurovat, pořádnou nadílku bych jim přál všem.

Ocean's Eleven

Njn, na přelomu milénia byl Soderbergh hodně cool a podle trojkomba Traffic, Erin Brockovich a právě Ocean's Eleven, které přišlo krátce po sobě (jak to sakra stíhal?), to vypadalo, že se v Hollywoodu zrodil nový golden boy. Aby následující trojkombo Solaris, Full Frontal a (bohužel) Ocean's Twelve tohle nadšení zase pěkně zchladilo:-). Nicméně Ocean's Eleven je stále totálně feel-good záležitost a celkově velká pecka, za což můžou především dvě věci.

Soderbergh nebyl zdaleka první, komu se podařilo do svého filmu ukecat tak početnou skvadru soudobých hereckých hvězd (historické a válečné velkofilmy v 60s a 70s na tom byli podobně, ne-li možná ještě o něco lépe, o originálu pochopitelně ani nemluvě), ale pohotově využil "mezeru na trhu", jelikož těžil z toho, že se tenhle přístup (co jméno v titulcích, to velká herecká hvězda) ve filmech postupem času přestal objevovat (z pochopitelných důvodů) a v době uvedení filmu tak působil takový casting jako něco mimořádného.

Což taky bylo, protože podobnou bilanci počtu současných hereckých hvězd na metr čtvereční se podařilo zopakovat snad až o další dekádu později (jednička Avengers a následně další marvelovky, částečně Expendables). V tomhle ohledu je fakt skvělé, že Soderbergh šel ve stopách původního filmu a casting neodbyl velkou hvězdou v hlavní roli a zbytek neřešil stylem "ten obličej odněkud znám, ale na jméno si nevzpomenu".

Jen úctyhodný casting by ovšem ke kvalitnímu výsledku nevedl. Soderbergh měl naštěstí šťastnou ruku i v případě chytře vystavěného a skvěle šlapajícího scénáře, který si celou dobu vede diváka pěkně za ručičku. Jak moc potřeba je pohlídat si kvalitu nejen stran slavných jmen v titulcích, ale především na poli scénáře, se o něco později naplno ukázalo v mizerné dvojce a průměrné trojce, protože obě pokračování dokázaly těžit už jen z toho castingu.

Seven

Fincherův (tady je to dost natěsno s těžkým kalibrem v podobě Fight Clubu, ale největší překvapení až šok ve spojitosti se značkou "Fincher" se dostavilo u sedmičky smrtelných hříchů, partička rváčů tak musí ustoupit) a Walkerův (Sleepy Hollow a 8MM jsou rovněž silná želízka v ohni, ale nejsilnější dojem přece jen zanechal právě tady) opus magnum. Nemálo režisérů by po debutové zkušenosti, jakou nedobrovolně zažil Fincher, asi pověsilo kariéru u celovečerního filmu na hřebík a vrátilo se k natáčení videoklipů, Fincher to naštěstí neudělal a ohromné satisfakce se mu zaslouženě dostalo hned u příštího filmu, který mu nakopl kariéru takovým způsobem, že z toho těží (spolu s diváky) dodnes.

Dobové výtky odvál čas (použití ručních svítilen na místě činu a pasivita hlavních postav při vyšetřování případu za ty roky už nepůsobí jako nedostatky, ale součást "kouzla") a zůstalo hutné depresivní krimi a především stavební kámen žánru, který se postupem let dočkal nespočtu více nebo méně přiznaných vykrádaček (stačí, aby se někde řešila série brutálních vražd a byl při tom déšť a/nebo svítilny a automaticky následuje nálepka "wannabe-seven":-)), jednoznačně patřící do základního filmového vzdělání všech, kteří to s kinematografií myslí alespoň trochu vážně.

A současně jeden z filmů s "šokující" pointou, který by byl výtečný i bez ní (ale samozřejmě její přítomnost pozvedá divácký zážitek ještě výš a dává příběhu geniálně mrazivou tečku) a jeden z filmů, který pokračování jednak vůbec nepotřebuje a jednak v tomhle případě ani nedává moc smysl, protože "kouzlo" filmu by bylo dost těžké, ne-li nemožné, zopakovat (jak ukázali všichni jeho následovníci). I když to jsem si donedávna myslel i o pokračování Gladiátora:-). Tak snad bude mít studio i nadále dost rozumu, aby se stran téhle žánrové klasiky nepouštělo do žádných větších akcí.  

A Haunting In Venice

V první řadě je fajn, že po tržebním průšvihu s Death on the Nile dostal Branagh další šanci a ještě k tomu tak rychle. Ve druhé řadě palec nahoru za to, že si Branagh nevybral žádný provařený příběh, který se dočkal adaptace už kdovíkolikrát (tipoval jsem, že bude pokračovat jak jinak než s Evil Under the Sun) a ve třetí řadě je celkem zajímavý nápad pokusit se to celé stylizovat do podoby dobové duchařiny, ať už to vychází ze samotného filmu, nebo jde čistě o záležitost teaseru.

Sice mi oba dosavadní filmy nepadly zdaleka tak do oka jako předchozí adaptace s Finneym a Ustinovem, ale pokud v obou filmech něco fungovalo fakt skvěle, tak to byl Branagh v hlavní roli, takže minimálně na něj se těším hodně. Snad tohle pokračování sérii v pokladnách znovu nakopne a nikoliv definitivně pohřbí. 

The Equalizer 3

Palec nahoru, že to Fuqua s Washingtonem nakonec dotáhli na trilogii a ... to je asi tak vše. Jednička byla průměr, dvojka byla průměr a tohle vypadá na podobný pokus do třetice všeho dobrého. Zvlášť když má trailer asi tak o minutu víc, než by bylo záhodno, Fuqua (neúspěšně) hledá formu už pár let a audiovizuálně se tady žádné zázraky nekonají. Korunu tomu pak dává vracející se Fanning, protože když ji tady vidím, tak mi to akorát připomene, jak si Man on Fire s celou touhle sérií vytírá prdel.

Pokud se to přece jen povede, budu s radostí tleskat mezi prvními (zejména kvůli Washingtonovi), ale zatím to na mě působí jen jako další žánrová záležitost typu "vidět a zapomenout" v řadě.   

Murder Mystery 2 4/10

Ne že bych se na to vyloženě těšil, ale jednička se mi vlastně docela líbila a doufal jsem, že se u dvojky dočkám zhruba stejného diváckého zážitku. Výsledkem je ale velké zklamání a to jsem od toho upřímně nic moc zásadního nečekal. Oproti jedničce je na dvojce patrný pokles formy všech zúčastněných doslova na všech frontách. Jednička sice nebyla žádný zázrak, ale hned několikrát jsme se při ní upřímně zasmál, detektivní linka víceméně fungovala tak jak měla, Sandlerovi s Aniston se u hlavních postav po většinu času dařilo slušně balancovat na hraně sympatičnosti a otravnosti a celkově jsem se prostě docela dobře bavil. Ne tak tady. Možná ještě ten uvozující záběr na Orient Express z konce jedničky na začátku filmu dával naději, že se případně tvůrci odhodlali znovu parafrázovat Poirota a loď z minula tentokrát vyměnili za vlak, přičemž provařenou historku zkusí znovu ozvláštnit nadsázkou a humorem, nicméně veškeré naděje velice záhy pohasly. Netflixu se to zase (pokolikáté už?) podařilo a cítím se zrazen a okraden o svůj čas:-(.

Ve dvojce stojí za pozornost jen akční vsuvka v dodávce (která působí, jakoby se sem zatoulala z úplně jiného - a mnohem lepšího - filmu), zbytek je velký, špatný a ještě horší. Detektivní linka úplně o ničem, humor až na malé výjimky skoro vůbec nefunguje, hlavní postavy od začátku do konce na facku, nové postavy nevýrazné až běda (Strong bohužel hraje zase jen Stronga), Paříž je tady jen do počtu a finále, ve kterém se pokouší udělat ze Sandlera i Aniston na férovku akční hrdiny, je tak akorát srandovní. Jo a bollywoodská svatba vypadá jako vyložený product placement na něčí objednávku. Proč se to celé neodehrává v Paříží a Sandler s Aniston neprotáhli diváky přes všechny pamětihodnosti? Proč se to celé neodehrává na ostrově a Sandler s Aniston neprotáhli diváky přes všechny exotické/luxusní/stylové lokace? Fakt, že děj reálně skončí někdy po hodině a deseti minutách čistého času a diváka tak čeká ještě dalších dvacet minut nastavované kaše, je už jen posledním hřebíkem do rakve. Zkrátka nevtipné, nezábavné, nezajímavé, nudné. U případné trojky si píšu velký červený vykřičník a vezmu ji na milost jen v případě obzvláště pozitivního přijetí.

Boston Strangler 6/10

Nejnovější počin na filmařsky vděčné téma nechvalně proslulé série vražd z první poloviny 60s, o které do dnešních dní panují jisté pochybnosti, týkající se oficiálních výsledků vyšetřování, respektive skutečné identity pachatele, patří do kategorie procedurálně pojatých historických rekonstrukcí, věnujících se samotnému vyšetřování páchaných vražd důsledně krok za krokem a byť je ze strany tvůrců patrná snaha vykreslit známé události, oproti mnoha předchozím zpracováním, zase z trochu jiného úhlu pohledu (středobodem vyprávění není tentokrát policejní vyšetřování, ale investigativní pátrání na tomto poli začínající novinářky a její služebně starší a rovněž zkušenější kolegyně), za což si tvůrci zaslouží pochvalu, v konečném důsledku ovšem zůstali na půli cesty a nepodařilo se jim žádným výraznějším způsobem vystoupit z početné řady svých předchůdců.

Ruskin, který se zde zhostil jak režie, tak také scénáře, se ve svém filmu rozhodně může opřít o slušné herecké obsazení. Knightley v hlavní roli zvládá divákům prodat svou postavu novinářky, která jako první odhaluje potenciální spojitost mezi několika spáchanými vraždami ve městě a přes počáteční nedůvěru svých nadřízených a postupně vzrůstající nelibost svého manžela a především pak vedoucích zástupců místního policejního sboru se vydává po stopě neustále unikajícího pachatele, zanechávajícího za sebou čím dál tím více mrtvých těl, bez jakýchkoliv problémů, stejně tak Coon ve vedlejší roli zavedené investigativní novinářky a zprvu nevyžádané kolegiální podpory v jedné osobě předvádí více než zdařilý výkon a zejména jejich zásluhou sbírá film plusové body. Taktéž zde potěšila účast hereckých veteránů Nivoly a Coopera, na které je obvykle spoleh a naštěstí nezklamali ani tentokrát. 

Ruskinovi se v průběhu filmu daří prostřednictvím výpravy, kostýmů a lokací budovat slušnou dobovou atmosféru 60s (pravděpodobně zásluha produkujícího Scotta) a tradiční pomůcka podobných krimi produkcí a totiž "stydlivá" kamera, milosrdně odvracející pohled od právě probíhajícího zločinu a ponechávající na divákově představivosti, co přesně se při něm vlastně odehrává, funguje ve vybraných scénách svými pomalými jízdami (v kontrastu s rychlým děním příslušného aktu) až překvapivě skvěle. Současně fakt, že se pozornost tvůrců v tomto případě zaměřuje nikoliv na policejní detektivy, ale na dvojici investigativních novinářek, spolu s nenápadným zakomponováním feministického motivu, který do celého příběhu přirozeně zapadá, v minulosti mnohokráte zpracované téma vítaně oživuje.

Ovšem to je stran jednoznačných kladů filmu víceméně vše. Pocity napětí, natož nějakého strachu, na straně diváka se během celého filmu prakticky nekonají. Nemalé problémy pak nastávají po stránce dramaturgie příběhu. Tempo filmu po dopadení domnělého (obecně uznávaného) pachatele a soustředění se na navazující události, což nastane zhruba v polovině děje, značně poklesne a Ruskinovi se až do samotného závěru nepodaří znovu přeřadit na vyšší rychlostní stupeň. Film tak poněkud rozpačitě doklopýtá do cílové rovinky, ve které namísto rozhodujícího vzepětí všech dostupných sil bohužel předvede poloospalý finiš, jelikož konec celého případu úplně vyšumí do ztracena. 

Do jisté míry je to samozřejmě dáno vlastní povahou historických událostí, kterých se film vcelku věrně drží, protože i skutečný případ (jak už to tak v realitě bývá) postrádá nějaký vyloženě strhující a divácky vděčný klimax, nicméně šikovný tvůrce si dokáže poradit i s takovou nepřízní osudu (viz Fleischerova slavná klasika z 60s na totožné téma). Ruskin naneštěstí není jedním z nich a tak divákům dodal jen obstojnou dobovou krimi se zajímavou premisou a povedeným obsazením, které ovšem hází klacky pod nohy pokulhávající zpracování. Škoda nenaplněného potenciálu.

To Catch A Killer

Pěkný, moc pěkný. Každá temná a hutná krimi je vítána a tohle vypadá, že bude zrovna takový případ. Vedle takového The Ritual Killer tohle působí fakt jako úplný masterpiece:-) a plusové body i za to, že film bude mít podle všeho kromě obligátní detektivní linky i docela slušné produkční měřítko. Na Mendelsohna je tradičně spoleh, ale Woodley si upřímně z ničeho moc nepamatuju, tak jsem zvědavý, jak se ve filmu předvede. Totéž pak platí pro Szifrona, od kterého jsem prozatím nic neviděl a podle traileru to možná byla chyba. Snad se mu tahle stylová žánrovka jakožto hollywoodský debut povede a třeba mu v továrně na sny odstartuje slušnou kariéru. 

The Ritual Killer

Vypadá to jako průměrná epizoda průměrného detektivního seriálu, který běží někdy o víkendu odpoledne. Bylo by fajn, kdyby se notorický béčkař Hauser dočkal nějakého hitu a natočil nějakou slušnou atmosférickou/stylovou/temnou žánrovku, ale něco mi říká, že to s největší pravděpodobností nebude zrovna tenhle případ. Nepůsobí to o moc výrazně lépe, než pár měsíců starý Mindcage s Malkovichem a mám takový neblahý pocit, že Freeman se ve filmu moc dlouho neohřeje, přičemž Stormare na tom asi bude podobně. Kolik podobných béček s nějakou hvězdou ve vedlejší roli s desetiminutovou účastí v celém ději, bez které by po filmu ani pes neštěkl, tady už bylo, že? 

Sharper 6/10

Co se stane, pokud se tvůrci rozhodnou do svého filmu vložit nějaký, ideálně nečekaný a pokud možno vydařený, plot twist? Divák je příjemně překvapen/šokován/pobaven a filmu to pomůže získat v jeho očích nemalé plusové body. Co se stane, pokud se tvůrci rozhodnou do svého filmu vložit hned několik plot twistů najednou? Divák je otráven/otupen/znuděn a nevěří tvůrcům, respektive jednotlivým postavám, v průběhu děje ani nos mezi očima, protože od každé další události v příběhu automaticky předem očekává opět nějaký podraz/kličku/zástěrku. Což má následně ten neblahý efekt, že častokrát ne/záměrně odhadne, v čem bude další podraz/klička/zástěrka spočívat. 

Toto zlodějské krimi drama je přesně takový příklad překombinovaného scénáristického cvičení, ve kterém divákův zájem během sledování filmu pomalu ale jistě opadává s tím, jak dochází k postupnému odškrtávání dalších a dalších položek ze seznamu potenciálních dějových zvratů, častokrát na úkor uvěřitelnosti a nebo příběhové logiky. Zkrátka méně někdy znamená více a v tomto případě se to znovu potvrdilo. 

Na poli celovečerního filmu debutující Caron si přitom se svou historkou o jednom (jak už to tak bývá) jednoduchém, ale důmyslném, plánu, jak rychle a bezbolestně přijít k velkým penězům, který se ovšem (jak už to tak bývá) velice záhy dramaticky zkomplikuje, zpočátku nevede vůbec špatně. Nechronologický způsob vyprávění poskytuje Caronovi prostor, jak neodkrýt hned zkraje všechny své karty a po určitou dobu se mu tak daří držet diváka v napětí a nejistotě, co se bude odehrávat dále a jakou roli v příběhu hraje ta která postava. Nicméně relativně brzy se ukáže, jaký plán mají jednotlivé postavy vůči sobě navzájem a co je podstatnější a ne-až-tak-pozitivní, jaký plán má Caron vůči svým divákům. Nejpozději v okamžiku, kdy se divákovi vyjeví, kdo je/není čí syn, což se stane někdy uprostřed filmu, je víceméně jasné, kdo je/bude s kým proti komu a kam a jak se bude zbývající děj filmu odvíjet. A také že ano, respektive minimálně mně se konec filmu podařilo tipnout zcela přesně. Nejen to, charakter téměř každé postavy, která v příběhu vystupuje, lze odhadnout okamžitě poté, co se daná postava objeví na scéně (postava působící jako kladná je kladná, postava působící jako záporná je záporná, atd.) a k prakticky žádným omylům ze strany diváka při tom nedojde.

Hrátky s kamerou nebo střihem, barevná nebo jiná stylizace, paranoidní nebo naopak pohodová atmosféra, rozdělení obrazu pro souběžně probíhající děj, sofistikované dialogy, nepředvídatelný děj a s tím související absence příběhových a charakterových klišé, zapamatování hodný OST, netradiční kostýmy a výprava, nečitelné postavy (u kterých není hned na začátku filmu divákovi jasné, jak se vyprofilují na jeho konci), nebo - když už jsme u těch plot twistů - opravdu překvapivé finále, tj. filmařské atributy tolik typické pro podobné zlodějské krimi záležitosti a zvláště pak pro nejzdařilejší zástupce daného žánru. Na nic z toho tady divák, bohužel, nenarazí a přitom se použití zmíněných dějotvorných a stylotvorných prvků přímo nabízelo. Stran obsazení se taktéž výhradně pozitivní zprávy nekonají. Na herecké veterány Lithgowa a Moore v rolích pragmatického miliardáře a jeho ambiciózní, toho času, přítelkyně a pokud možno zanedlouho (truchlící) manželky, je sice tradičně spoleh, ovšem se Stanem jakožto zdejším všehoschopným manipulátorem je to už poněkud horší a ústřední partnerský pár Smith a Middleton, zastávající tady úlohu naivních, ale přizpůsobivých, pěšáků, je na tom pak ještě o něco hůře, přičemž zejména o míře jejich charismatu lze značně polemizovat.

Celkově jde o poměrně slušné řemeslo, které určitě neurazí, ale současně také ani příliš nenadchne. S danou premisou šlo rozhodně rozehrát mnohem zajímavější a zábavnější hru, bohužel Caron byl proti a předvedl jen obstojný standard a to je vše. Označení promarněný potenciál tady tudíž platí přímo dokonale a nezbývá, než si trochu smutně představovat, jak by podobnou látku dokázal na místě nováčka Carona uchopit někdo mnohem zkušenější a mnohem schopnější.

Boston Strangler

No, upoutávka sice úplně nestrhne a Fleischerovu klasiku na totéž téma bude dost těžké překonat, ale za každou poctivou, old-schoolově střiženou, dobovou kriminálku jsem rád a tohle vypadá, že by se tady snad mohlo podařit.

Minimálně atmosféru 60s se tomu daří reprodukovat docela zdařile, ta nenápadně naznačená akcentace feministické linky by mohla tohle provařené téma vítaně oživit, eRkový rating se vždycky hodí a asistující Cooper a Nivola doufám Knightley případně herecky podrží. Vyloženou pecku nečekám, ale nenápadná fajn žánrovka na jeden víkendový večer by z toho být mohla. Snad si produkující Scott vybral silnější chvilku a nesáhl s tímhle projektem úplně vedle.

Luther: The Fallen Sun

Vypadá to skvěle a Elba je v podobných rolích drsňáků jako doma plus stejně tak Serkis v rolích slizkých záporáků:-). Ze seriálu jsem bohužel neviděl ani minutu a v podobných případech u filmových pokračování je to obvykle dost velký handicap, jak jsem v poslední době zjistil při sledování The Many Saints of Newark nebo Ray Donovan: The Movie, kde jsem se tedy slušně ztrácel a na výsledném diváckém zážitku se to podepsalo. Pokud tady jde o standalone story bez hlubšího provázání na seriálové epizody, tak se mrknu moc rád. Pokud ne, tak to asi nemá moc cenu (před nakoukáním seriálu).

Marlowe

Je fajn zase pro jednou vidět Neesona v něčem jiném, než je nějaké nízkorozpočtové direct to stream akční béčko (zvlášť když jde údajně o jeho jubilejní stý film v kariéře), casting je povedený (Neeson a Kruger po letech opět spolu:-)) a nechybí klasická premisa všech podobných žánrovek, takže šance na poctivou drsnou kriminálku tady je (což mi připomíná, že je na čase dát si zase repete L.A. Noire:-)).

Na druhou stranu premiéra byla odložena, dosavadní kusé ohlasy nejsou nijak nadšené a audiovizuálně to vypadá jako nějaké nízkorozpočtové direct to stream krimi béčko (přičemž v kinech to, nehledě na kvalitu, asi tak jako tak slušně vyhoří a do měsíce to na streamu nejspíše stejně skončí). Žádná pecka to asi nebude, ale plus mínus ok příspěvek do žánru snad jo.  

The Pale Blue Eye 6/10

Minulý Cooperův počin Antlers po stránce kvality nedopadl tak úplně podle mých představ a ve srovnání s nadmíru zdařilým předchozím kusem Hostiles tak šlo malinko o zklamání, přesto jsem Cooperův nejnovější přírůstek do filmografie vyhlížel s nemalými nadějemi, doufaje ve slušnou šanci na reparát a to i s ohledem na zvolenou látku. Bohužel se ukázalo, že neblahá série ne-až-tak-povedených Cooperových pokusů pokračuje, protože ani tentokrát nebyl slibný potenciál zcela naplněn a Cooper mě zde tak úplně nepřesvědčil.  

Přitom výchozí premisa o vyšetřování podezřelého úmrtí v uzavřeném a mnoha pravidly svázaném prostředí nejen svým historickým zasazením do předminulého století a dějištěm umístněným na slovutnou vojenskou akademii zněla velice atraktivně. Trailery navíc slibovaly stylovou retro detektivku s osamělým hrdinou, pátrajícím po tajemném pachateli, plnou vděčných žánrových propriet typu uzavřené společnosti, podivných rituálů, ohavných vražd a nezbytné spousty kostlivců schovaných ve skříních jednotlivých aktérů a to vše zabalené ve slušivém eRku, nikoliv nepodobnou žánrovým klasikám Sleepy Hollow nebo From Hell. Všechno z toho tady sice v podstatě je, ale jen do určité (nikterak velké) míry a možná proto to na diváka správným způsobem funguje jen z části.

Pro nějakou tu výtku není potřeba chodit příliš daleko. Patřičně ponurou atmosféru (natož hutnou) to naneštěstí téměř nemá, strašidelné to také nijak zvlášť není a po stránce napětí tady lze taktéž nalézt nemalé rezervy. Nadto stopáž přes dvě hodiny celkovému tempu moc neprospívá a zvolená vypravěčská koncepce, respektive identita pachatele, při zpětném pohledu zavdává k nejedné pochybnosti, zda to celé stran chování a motivace postav vlastně dává vůbec smysl (dejme tomu, že souhlas hlavní postavy s vedením případu pramenil z předpokladu, že takto bude mít výsledek vyšetřování ve svých rukou, ale dobrovolné odhalení kousku vzkazu, ukrytého v ruce oběti (o kterém nikdo jiný do té doby nevěděl), geniálním logickým tahem tak úplně nebylo, o ponechání zanechaného vzkazu jiné postavě k důkladnému prostudování, natož psaní dalších vzkazů téže postavě, ani nemluvě).

Bohužel ani z pohledu technické realizace Cooper nepředvádí nic výjimečného nad rámec (neurážejícího) obvyklého standardu na poli studiové/streamingové produkce, takže žádná nápaditá kamerová kouzla, nebo netradiční triky se střihem scén, případně zajímavé sladění obrazu a hudby, se zde nekonají. Veškerá invence začíná a končí jen u asynchronního použití obrazu a zvuku u některých scén, ve kterých zvuk z následující scény o několik okamžiků předchází změně obrazu a dává tak divákovi trochu tušit, co se bude bezprostředně odehrávat dále. Podobná žánrovka přitom po audiovizuálně stylovém pojetí vysloveně volá.

Z dočista průměrných vod alespoň mírně nahoru to vytahuje navrátilec z Hostiles a herecká jistota v jedné osobě Bale,  Melling jakožto značně osobitý a možná i trochu šílený E.A.P. a v neposlední řadě také Anderson ve vedlejší roli výstřední paní domu, jelikož všechny epizody její interakce s kýmkoliv v okolí stojí za to. Škoda jen, že herečtí veteráni Jones a Duvall nedostali ve filmu žádnou podobně vděčnou příležitost se předvést. Plusový bod filmu rovněž za finálový twist, který je sice všelijaký a pravděpodobně nedávající moc smysl, ale vítaně ubírá na přímočarosti ústřední historky, která je poměrně předvídatelná (protože zapojení Jonese, respektive jeho rodiny, do zločinu bylo okamžitě jasné po záběru na nádobu s ledem (příležitost) a pozdější ukázka záchvatu u jeho ratolesti (motivace) podezření jen potvrdila).

Těžko soudit, jak dobře, či naopak nikoliv, si v prezentaci daného příběhu vede samotná předloha a tudíž kolik ze zmíněných neduhů jde na konto už jejího autora a kolik toho má případně na svědomí až následně Cooper, ale na to se historie pochopitelně ptát nebude a výsledek hovoří sám za sebe. Celkově to zkrátka vypadá jen jako obyčejná, poněkud delší, epizoda nějakého obyčejného detektivního seriálu, vysílaného o víkendu odpoledne. Což je docela škoda jednak samo o sobě a jednak s ohledem na Cooperovy schopnosti, protože stále věřím, že tenhle pán má na (mnohem) víc a Hostiles s Black Mass nebyla jen šťastná trefa. Tak snad (tedy doufám) příště.

The Killing

Hodně povedená film noir žánrovka, která má tak trochu nespravedlivě "smůlu", že ji natočil zrovna strejda Kubrick a tudíž v obecném povědomí není tak silně zakořeněna jako pozdější mistrovy kusy a asi proto v nejrůznějších žebříčcích "to nejlepší od pana K." na ni příliš často řeč, stran předních příček, nedojde. Což je určitě škoda, protože si dovedu představit, že v leckteré jiné filmografii by snímek figuroval jako jasný vrchol kariéry dotyčného tvůrce. Ne tak ovšem u Kubricka:-). 

Některé jednotlivosti sice nezestárly úplně ideálně (třeba taková přestřelka v závěru filmu po stránce technické realizace v dnešní době působí už malinko úsměvně) a samotný děj je, nebýt důvtipné střihové skladby, značně triviální, ale je potřeba brát v potaz dobu vzniku snímku a především z celkového pohledu je už tady Kubrickův proslavený rukopis bez problémů patrný. Smysl pro každý detail, hrátky s vypravěčskými schématy, analytický přístup k postavám i samotnému filmu, jistá tragikomičnost buď událostí, nebo některých postav, případně děje jako takového, to vše je zde přítomno v míře větší než malé. Koneckonců i ten široký žánrový rozptyl a preference adaptovat cizí látky a dávat jim svou vlastní, specifickou, perspektivu započal u Kubricka už tady. 

Kromě toho je v tomhle procedurálním, nechronologicky vyprávěném, heist movie plno dalších zábavných věcí. Od ukázkové femme fatale, která by mohla o lačnosti po penězích a technikách psychologické manipulace vyučovat na škole:-) a láskou poblázněného nejistého člena týmu (toho času jejího, okolo prstu omotaného, manžela), přes pečlivé skládání týmu a pomalu, krok za krokem, realizovaného plánu, až po skvěle ironické finále, které představuje příhodný vypravěčský kompromis mezi dvěma způsoby, jak jakýkoliv heist ve filmu zakončit (krádež se zdaří a lupiči s penězi mají do konce života vystaráno vs krádež se ošklivým způsobem zvrtne a nejen, že z peněz lupiči neuvidí ani dolar, ale mají co dělat, aby vůbec vyvázli životem) a dodává celému filmu patřičnou katarzi. Zkrátka kdo vyzkouší, ten neprohloupí. 

Glass Onion: A Knives Out Mystery 8/10

Johnson, po nepopulární osmé epizodě SW některými "fanoušky" doslova nenáviděn a vybaven nelichotivou přezdívkou "Ruin", si před pár lety napravil pověst prvním dílem této úspěšné detektivní série a po parádní jedničce a odkupu celé značky Netflixem za neskutečnou finanční sumu s vidinou přípravy hned dvojice pokračování to u aktuální dvojky naštěstí opět dokázal a divákům servíruje podobně stylovou a zábavnou záležitost z ranku "whodunnit" žánrovek, jako tomu bylo minule. Úspěšný recept, který vycházel z klasik daného žánru (Poirot a spol.) a zároveň jim vzdával poctu, u původního filmu zafungoval na výbornou a nebylo tak třeba na něm příliš věcí zásadnějším způsobem měnit. Johnson tudíž v pokračování znovu rozehrává vydařenou hru s žánrem, se svými postavami a především s diváky. 

Ústřední zápletka opět připomene dobrodružství nejmenovaného puntičkářského detektiva, zde konkrétně v Evil Under the Sun. Opět je na scéně partička několika okamžitě zapamatovatelných a tu více, tu méně výstředních postav nejrůznějšího sociálního postavení a povahového zakotvení, které spojuje jak na povrchu vzájemná náklonost, tak pod povrchem rivalita a nevraživost, jen rodinné vazby z předchozího filmu byly tentokrát vyměněny za vazby přátelské. Každá z nich má nějaké nepěkné tajemství (některé jich mají hned několik:-)), každá z nich má proto motiv a každé z nich se dříve nebo později naskytne příležitost svůj problém jednou provždy, pro dotyčného jedince ošklivým způsobem, vyřešit. A proti nim stojí, alespoň podle Googlu:-), nejlepší detektiv na světě (což Johnson názorně předvádí vtipnou vsuvkou, ve které odhalí celý plán a pointu detektivní minihry ještě před tím, než vůbec začne). Hřiště je tudíž připraveno, pravidla jsou předem jasná (pachatelem může být kdokoliv, byť vypadá sebenevinněji a sebenenápadněji) a oblíbená hra na "kdo to udělal a proč" s divákem může začít. 

Dějová linka je tentokrát ve své podstatě značně jednoduchá (na rozdíl od předchozího případu, který byl možná až příliš komplikovaný a oba filmy tak vůči sobě stojí v protikladu dvou odlišných vypravěčských přístupů) a samotné detektivní pátrání a postupné odhalování jednotlivých důkazů a stop se při tomto vyšetřování příliš nekoná (celou dobu se totiž hraje jen o jeden usvědčující předmět), jelikož vlastní výstavba děje je založena téměř výhradně jen na tradičním prvku nespolehlivého vypravěče a současně se Johnson spoléhá na populární techniku nechronologického vyprávění. Díky tomu se struktura filmu podobá jeho názvu a "cibulový" scénář postupně odhaluje divákům jednu vrstvu příběhu za druhou v rámci vydatných retrospektivních sekvencí, kterými vyvstanou nové a zásadní skutečnosti, aby až v úplném závěru nadstandardní stopáže odhalil jádro celého případu a viníka.

Tedy alespoň teoreticky, protože hlavní postava identitu pachatele zná prakticky od začátku příběhu, jelikož zná povahu usvědčujícího předmětu (pochopitelně oproti divákovi) a jde jen o to, pachatele se zmíněným předmětem (po jeho znovuzískání) konfrontovat. Jakmile je povaha předmětu odhalena také divákovi, což se stane někdy v polovině filmu, je vcelku jasné, kdo je oním pachatelem všeho zlého. V tomto ohledu bohužel nemá Johnson připraveno další mystifikační eso v rukávu a usvědčeným viníkem se ukáže být skutečně daná postava, přitom by stačilo před diváky zatajit podstatu předmětu až do samotného finále (ve stylu motivem je informace ukrytá v obálce, ale není známo, o jakou informaci se přesně jedná). 

Naštěstí přímočarost vyprávění Johnson divákům vynahrazuje jinými vlastnostmi filmu. Několik pěkných kamerových jízd, slušný OST, nebo střihová skladba pomocí rozděleného obrazu pro souběžně probíhající děj dělá ze dvojky stejně stylovou podívanou, jako tomu bylo v případě jedničky. Navrch Johnson přidává opravdu vtipné momenty (epizoda Bautista vs dominantní matka v úvodu filmu je naprosto skvělá, stejně tak poučka o hrubé síle, která vždy vítězí, aplikovaná na doručený mystery box:-)) a nespočet popkulturních referencí na kdeco a kdekoho (jsem zvědavý, zda v ději zmínění Renner a Leto (nebo Glass pro OST:-)) nekývnou Johnsonovi na účast v připravované trojce:-)), které dosahuje takového množství, že jde ze strany diváka pomalu hádat, jakou narážku pronese libovolná z postav právě teď a jakou za dalších pět minut. Nově také divák nahlédne do (velice zajímavého) soukromí hlavní postavy a dokonce se seznámí s ostatními členy detektivovy domácnosti, plus se dočká rovněž povedeného obsazení a očekávatelného stejnojmenného songu od Beatles pod závěrečnými titulky. 

Casting novinky sice na papíře není zdaleka tak silný jako minule, ale to vůbec nevadí, protože v řadách hereckého osazenstva není nikdo, jehož výkon by zaostával, v některých případech právě naopak. Mezi takové případy rozhodně patří zejména Craig v titulní roli, který se v postavě svérázného detektiva s rozverným přízvukem vyloženě našel a je stejně skvělý jako v jedničce (obecně je moc dobře, že po bondovské fázi své kariéry zakotvil v jiné silné sérii). Rovněž Bautista tady ztvárnil další extra zábavnou postavu a je nutno uznat, že z největších hromotluků v Hollywoodu (Bautista, Johnson, Momoa) si už pár let vybírá s přehledem nejzajímavější role a po herecké stránce je dokáže bez větších problémů ustát. Norton zde předvádí další variaci na postavy, na které má patent prakticky od svého debutu v Primal Fear, tj. na první pohled okouzlující a přátelské a na ten druhý (a každý následující:-)) morálně pochybné, nebo vykonanými skutky rovnou zavrženíhodné figury. Zdejší účinkování Hudson jako mentálně poněkud jednodušší bývalé supermodelky, nově mentálně poněkud jednodušší podnikatelky:-), se taktéž náramně vydařilo a Johnson si pro ni připravil hned několik povedených "Dumb & Dumber" scén. Velkou pochvalu si bezesporu zaslouží i Monáe, která neměla ve filmu zrovna jednoduchou pozici (tím, že musela odehrát a vzájemně od sebe odlišit hned dvě, svou povahou i vzhledem rozdílné, postavy najednou), ale zvládla ji na výbornou a v neposlední řadě potěšila mnohonásobná cameo vystoupení (vedou nepochybně pánové Hawke a Grant). 

Úvod je malinko zdlouhavý, stopáž je možná až moc velkorysá a zkrátit film by zajisté šlo (i když ani originál nebyl nijak výrazněji časově úspornější), příběh není tak sofistikovaný jako minule (což byl ovšem tvůrčí záměr) a s počty pomrknutí na diváka v podobě všudypřítomných odkazů by se také mohlo trochu šetřit (třeba zakomponování pandemie do děje bylo takové zvláštní), ale podstatné je, že uspokojení ze sledování se v mém případě dostavilo a těším se na trojku, takže úkol byl ze strany tvůrců splněn. Těžko soudit, zda stál odkup celé značky Netflixu za to, statistikami sledovanosti se totiž ne vždy pochlubí, ovšem divákům určitě ano, jelikož dvojka je vynikající žánrovka, která nedělá jedničce žádnou ostudu a navnadí na nasmlouvané pokračování (přičemž předpokládám, že po trojce budou následovat další díly, protože životaschopnost série byla tímto filmem více než potvrzena). 

The Godfather Coda: The Death Of Michael Corleone

Coppola se pomalu, ale jistě stává podobným expertem na opakované předělávky svých filmů jako Lucas u SW, nebo Stone u Alexandera:-). Trojka v novém (respektive jakémkoliv) sestřihu je samozřejmě stále na plný počet (i když ve srovnání se stejně starými Goodfellas působí finále trilogie poněkud "zpátečnicky"), jsem asi jedním z mála, komu ve filmu nevadí herecký výkon Coppola, za který dostává snad dodnes pořádnou čočku:-) (i když původně zamýšlena Ryder by byla vyloženě super) a dle samotného Coppoly jde o jeho a Puzovu preferovanou "definitivní" verzi, plus jako velký fanoušek režisérských/prodloužených sestřihů prakticky u čehokoliv každou další verzi u nějakého prvotřídního filmu uvítám (aneb ideální příležitost, proč se na daný film znovu podívat, přestože jej znám od začátku do konce), ale zrovna v tomhle případě vlastně fakt netuším, co bylo Coppolovým záměrem a proč to celé vůbec vzniklo:-).

Trojka v původní verzi hodně těžila z nostalgie, vzpomínání a bilancování postav, plus vracejících se motivů z předchozích dvou filmů (smrt Freda a Apollonie), což jednak fungovalo skvěle z pohledu zúčtování osudu s Corleonem, kterého konečně dohnaly jeho hříchy a jednak trojku pěkně provazovalo s jedničkou a dvojkou ve stylu "kruh se uzavřel", čímž se přetavily všechny tři filmy v ukázkově ucelenou trilogii. Hodně z uvedených prvků v novém sestřihu Coppola potlačuje (a já netuším proč:-)), navíc kromě přepracovaného úvodu a závěru je většina změn na úrovni nepodstatného zkrácení některých záběrů, nebo přehození pořadí jednotlivých scén, případně jejich úplného vypuštění (což je škoda). 

Příkladem budiž epilog, ve kterém Coppola odstranil scény, ve kterých Corleone (podle všeho) v křesle fyzicky umírá (což v původní verzi krásně zrcadlilo obdobnou scénu se smrtí Branda v jedničce), přestože filmu dodal nový podtitul, který přesně toto zdůrazňuje. Pravda, psychicky Corleone "umírá" na schodech po smrti své dcery, což funguje stejně dobře v obou verzích filmu, ale imho bylo silnou stránkou původní verze právě to, že postava zemře jak po psychické stránce, tak následně i fyzické - mučený výčitkami, opuštěn všemi a čekajícím na "vysvobození" milosrdnou smrtí. A podobných, za mně trochu zvláštních, rozhodnutí je ve filmu několik. Jsem rád, že jsem to konečně viděl, ale tak jako mám nejrůznější alternativní verze filmů ve velké oblibě a zpravidla následně už preferuji ke sledování výhradně je, tak tady rozhodně zůstanu u původní verze:-).  

Minority Report

Pamatuji si, že tehdy při oznámení to pro mě byl vyloženě svátek. Dvojka Spielberg a Cruise konečně spolu a fakt, že se k tomu sešli právě při adaptaci Dicka byl splněný sen. Shodou okolností jen pár měsíců před tím dorazil do kin mizerný Impostor, pár let před tím tady byli snad ještě horší Screamers, takže už byl nejvyšší čas, aby někdo po Scottovi s Blade Runnerem a Verhoevenovi s Total Recallem znovu pozvedl pochodeň a natočil parádní Dickovu adaptaci. Před premiérou mé nadšení ještě stouplo, když jsem se v rámci promo materiálů dozvěděl, že Spielberg pro film dokonce zorganizoval think tank expertů pro brainstorming toho, jak by mohla realisticky vypadat budoucnost za 50 let, což mi jednak přišlo jako skvělý nápad a jednak to bylo tehdy vůbec poprvé, co jsem o něčem takovém pro potřeby filmu slyšel. Takže "sázky" byly v mém případě fakt vysoko:-).

A naštěstí v kině mně následně oba pánové se svou "přemýšlivou sci-fi detektivkou" ani trochu nezklamali, právě naopak. Nejenže divákům doručili perfektní blockbuster se vším, co k tomu patří (sympatická hlavní postava, napínavý a řádně spletitý příběh, parádní tempo, originální scény (kontrola policejních pavouků u slepého Cruise při rehabu je bomba doteď:-)), špičková akce, výborný casting a jako třešnička na dortu geniální rolička Stormarea:-)), ale navíc jej doplnili o přesah, typický pro Dickova díla (v tomto případě svobodná vůle vs determinismus), což u vysokorozpočtových popcornovek není pravidlem dnes a nebylo ani tehdy. Zkrátka nestárnoucí klasika nejen ve sci-fi žánru.

Jo a právě díky tomuhle filmu jsem za dalších pár měsíců objevil, dnes už trochu zapomenutý, klenot Tigerland, který zrovna vycházel na video, protože jsem Farrella znal odsud a svým hereckým projevem mi tady padl do oka:-). Jinak bych film téměř jistě úplně minul a narazil na něj až kdoví kdy (pokud vůbec).   

Wednesday (Sezóna 1) 7/10

Povedená fantasy detektivka s coming of age prvky, se zábavnou hlavní postavou v hlavní roli a s příměsí školní atmosféry připomínající sérii filmů o HP, plnou kouzel, uniforem a roztodivných tvorů (podobnost zde asi nebude čistě náhodná), která vychází z dlouholeté a značně populární předlohy, což sebou, s ohledem na tvůrci zvolenou formu vyprávění, přináší jistá nemalá pozitiva, ale současně s tím i nějaké ty drobné vady na kráse.

Série samozřejmě do značné míry stojí a padá na titulní postavě a její herecké představitelce. Postava Wednesday jako taková má z celé rodiny zdaleka největší komediálně dramatický potenciál (jak ukázala již Ricci ve dvojici filmových adaptací z 90s), takže nápad se v seriálové adaptaci soustředit právě na její osobu byl ze strany tvůrců skvělý tah. Podobní asociálové, kteří se vymykají představám a pravidlům svého okolí a žijí ve svém vlastním světě, jsou totiž obvykle bohatou studnicí všelijakých humorných okamžiků (viz Forrest Gump, The Big Bang Theory, atd.) a tady tomu naštěstí není jinak, bonusem navíc je k tomu nekompromisní asertivita a ego titulní postavy, díky čemuž je její neustálé glosování/dissování všeho a všech (ideálně formou dobře mířených one-linerů) v blízkém i vzdáleném okolí:-) po většinu času značně zábavné. Kromě toho je Wednesday chytrá, vtipná, cílevědomá, fyzicky zdatná a ovládá boj beze zbraní i s nimi na takové úrovni, že nemá daleko k pozici ukázkové Mary Sue. Naštěstí si tohoto faktu jsou tvůrci vědomi a v průběhu děje se Wednesday ocitne několikrát v situaci, kdy se následně ukáže, že její předpoklad nakonec nebyl správný.

Neméně zdařilý tah tvůrců pak nastal v rámci obsazení, protože Ortega je v hlavní roli skutečně skvělá (v letošním roce se jí slušně dařilo i na filmovém poli a jak ve Screamu, tak později v X předvedla taktéž povšimnutí hodný výkon) a ani zbytek castingu za ní příliš nezaostává. Na Zeta-Jones, Guzmána, Christie a Ricci (velký palec nahoru, že si na ni tvůrci vzpomněli nejen symbolicky:-)) je tradičně spolehnutí, nicméně pochvalu zaslouží především Myers jako "best roomie ever":-), jelikož daný typ postavy je obvykle dost obtížné správně vybalancovat stran úrovně roztomilosti/otravnosti, v jejím případě se to povedlo téměř dokonale. Úplně nejlepší ze všech je ale pochopitelně John Doe na poli separovaných končetin, alias Thing, který si krade celou sérii s přehledem pro sebe a vůbec bych se nebránil nějakému spin-offu čistě jen o něm:-). Silnou stránkou série je i vlastní, patřičně komplikovaná, detektivní linka (byť odhalit identitu hlavního padoucha nedá příliš práce, mně se to podařilo někdy během druhého dílu:-)).

Zasazení děje do vysloveně nadpřirozeného prostředí je na první pohled atraktivní, ale částečně popírá jednu z velkých předností, kterou se Addamsovic rodina pyšnila, protože "vystupovala z řady" díky tomu, že její okolí bylo "normální" a každá zvláštnost/odlišnost jednotlivých členů rodiny tak o to více nabyla na důrazu. Zde je hlavní postava paradoxně nejméně výstřední ze všech a vlastně tak, s ohledem na všechny ostatní postavy, se kterými přichází na škole do styku, vyvstává otázka, na základě čeho přesně spadá do kategorie "vyhnanců" (introverze, sarkasmus, pesimismus a obliba černé barvy je v dnešní době "trendy" pro kdekdo), jelikož při přímém srovnání s nimi působí vcelku obyčejně a "normálně". Tímto ovšem neduhy nekončí, protože na škole pobývají vyloženě monstra se vším všudy, aniž by to mnoha lidem v městečku, kteří s nimi přijdou do styku, připadlo zvláštní/neobvyklé/šokující. Na rozdíl od světa HP, ve kterém izolovanost a občasné průniky nadpřirozena do naší reality s patřičnými důsledky/efekty fungovaly mnohem lépe.

Burtonův specifický rukopis, ať už v rámci vizuálu (kamerové úhly, nasvícení, atd.) nebo ve stylu vyprávění není, z mého pohledu, v sérii poznat ani náhodou a kdyby jeho jméno nefigurovalo v titulcích, vůbec by mě nenapadlo sérii s jeho osobou jakkoliv spojovat. Jediný prvek, kterým se série nějakým způsobem přibližuje Burtonovým filmům, je Elfmanova hudba v čele s typicky rozverně ponurým hlavním hudebním motivem, což je rozhodně škoda. Oběma Sonnenfeldovým filmům z 90s se série svým celkovým stylem taktéž nijak zvlášť nepřibližuje, ale předpokládám, že tady ani žádné takové ambice ze strany tvůrců nebyly. Přesto se v souhrnu jedná o hodně příjemnou záležitost, přičemž v nadcházející sezóně dostanou větší prostor rodiče a lze očekávat i zbytek rodiny (Fester, Lurch, atd.), takže nezbývá, než se těšit na příště.