Zápletka po všech těch Indyho dobrodružstvích a jeho copycat následovnících už nemá moc čím překvapit, ale to asi čekal málokdo. Je tady prostě všechno - honba za vymyšleným MacGuffinem, sympatičtí hrdinové, femme fatale, heisty, útěk z vězení, humor, homo/buddy třenice, trocha té digitální akce (včetně okopírovaného průletu rakety skrz - True Lies pozdravuje:-)), "překvapivé" twisty v závěru a dokonce i na ty nacisty (a okaté pomrknutí popísknutí směrem k Indymu) nakonec dojde. Aneb nechte umělou inteligenci analyzovat hromady podobných filmů z minulosti a počkejte si na výsledek v podobě zbrusu nového scénáře. S velkou pravděpodobností bude vypadat nějak takto. Ovšem i podobný materiál dokáže schopný režisér - hypoteticky - přetavit do slušného filmu. S čímž asi po podobných kouscích hladový a rozdavačný Netflix počítal a proto si s Johnsonem nakonec plácl a vyšachoval tím Universal. To by ovšem nesměl skončit v rukou těžkého rutinéra Thurbera, který další a další projekty očividně dostává jen proto, že si po osobní stránce sedl s Johnsonem (jiné vysvětlení snad ani není možné:-)).
Johnson s Reynoldsem a Gadot hrají pořád totéž, to bylo jasné už z trailerů a role jsou jim v tomto ohledu psány doslova na tělo. Komu se jejich (otřepaná a ohraná) poloha zamlouvá, bude si libovat i zde. Komu po všech předchozích filmech už moc ne (bohužel můj případ), bude po většinu stopáže (zejména u neúnavně hláškujícího Reynoldse) skřípat zuby. Možná paradoxně mi jako nejmenší zlo z trojice vychází Gadot, ale to bude spíše souviset s mojí slabostí vůči ní už od čtyřky F&F:-). Ostatní herci samozřejmě nestojí ani za řeč. Lokace naprosto nevyužité (kdyby byly ve filmu místopisné titulky "někde v Evropě/Asii/Americe", vyšlo by to zcela nastejno), akce je skrznaskrz CGI (v tomto případě Common Generic Interaction) a je ji překvapivě málo, protože hlavní prostor zde dostal humor, který sem tam trefí cíl, po většinu času je ovšem, na můj pokleslý vkus, značně bezzubý. Symptomatická je v tomto ohledu sekvence v úvodu filmu, ve kterém je vyhlídka na vtipnou/nápaditou honičku mezi elektrickým Taycanem a skútrem rázně ukončena hned v zárodku ve prospěch zmíněného humoru. I ten závan morálního dilematu v samotném finále (dá Johnson přednost práci nebo vzniklému přátelství s Reynoldsem?) je raději hozen do koše ve prospěch rádobyvtipného "překvapivého" twistu (který imho vůči předchozímu ději nedává příliš smysl).
Celkově v celém filmu není vůbec nic, co by zavdalo uznale pokývat hlavou, překvapením nadzvednout obočí, nebo se labužnicky pousmát a to jak co do formy (žádný nápaditý úhel kamery/záběrování, chytrý střih, neobvyklá hudba, atd.), tak i obsahu (žádná originální akční scéna, neotřelá lokace, důmyslný plán a provedení heistu, atd.). Prostě ničím nevyčnívající a neurážející standard, což je při dané výši rozpočtu a hercích kalibru Johnsona, Reynoldse a Gadot docela škoda. Na druhou stranu to, naštěstí, nemá tradičních Netflixáckých přepálených 150 minut a související problémy s nadbytečnou vatou a kolísavým tempem. Předpokládám, že v těch 2 minutových statistikách (nebo jak to právě teď Netflix počítá) to bude opět trhat rekordy a dvojka bude odklepnuta záhy (pokud už nyní není na cestě). Těžko soudit, zda je to dobře nebo špatně.
