Rapace mám vcelku rád, protože se nebojí vystupovat v "pokleslých" žánrovkách a svou přítomností dává šanci i projektům, které by jinak třeba vůbec nevznikly (nebo alespoň svým jménem dokáže naboostovat původně skromný budget). Na druhou stranu na jeden The Trip nebo What Happened to Monday připadá jednou tolik filmů, na které platí nálepka "vidět a zapomenout" a Black Crab, obávám se, spadá právě do téhle škatulky.
Osvědčenou formulku "něco se stalo, neptejte se co" už nějaký ten pátek nepovažuji za "osvěžující" přístup a způsob, jakým si tvůrci mohou hrát s divákovými předpoklady, ale obyčejný lazy writing prvek a maskování nedostatku tvůrčí invence (a.k.a. divák nám nestojí za to, abychom kvůli němu vymýšleli vůbec nějaký (natož originální) lore, přestože na výchozím settingu stojí a padá celá zápletka a bez něj by neměla vlastně smysl), přičemž Black Crab je toho zářným příkladem. Vinou anonymizace nepřítele a konfliktu jako takového divák netuší, o co se vlastně hraje, co je v sázce, která strana je "v právu", proč postavy vůbec bojují a za koho, atd. Bez podobného podhoubí je pak těžké pochopit motivace postav a jejich případná morální dilemata, potažmo někomu fandit (nebo naopak).
Film má místy slušnou atmosféru, severská příroda málokdy zklame a nějaké ty plus minus působivé scény (mrtvoly zamrzlé v ledu, prolomení ledu a záchrana MacGuffina) se zde sice rovněž najdou, ale Rapace a vlastně i zbytek ansámblu nemá moc co hrát, postavy jsou divákovi ukradené, akce je přinejlepším průměr, na tak prostinkou story má film delší stopáž, než by bylo záhodno a s tím související rozpačité finále se svými charakterovými, dějovými a motivačními veletoči tak trochu působí, že patří do úplně jiného filmu a nechtěně torpéduje celkový výsledný dojem. U další spotřebky za týden zase na shledanou:-).
