Jako chápu, že podobné romance/ne-romance o vztahu/ne-vztahu, které jen tak plynou a častokrát nemají katarzi, jsou odpozorovány ze života a "tak to prostě v životě chodí" (ať hodí kamenem ten, kdo něco podobného sám nezažil, nebo alespoň nezná někoho, kdo si stejnými životními osudy neprošel), ale to imho ještě neznamená, že bude zábava to sledovat i ve filmu. Až budu toužit po stejném zážitku jako z reality, kouknu se, přehnaně řečeno, z okna. Nebo se znovu podívám na geniální The Remains of the Day:-).
V podstatě jsem celý film přemýšlel nad tím, co je tou kotvou, vinou které si nejsou schopny postavy vyjádřit své city (věkový rozdíl, sociální postavení, charaktery, mylné předpoklady "myslím si, že on/ona si myslí", životní styl?) a trvá přes dvě hodiny a těžko soudit kolik filmového času, než se tak stane a dospěl jsem akorát k závěru, že důvodem byl fakt, že to tak bylo ve scénáři. Škoda, od PTA jsem čekal malinko více a minimálně v podobě Haim a Hoffmana měl v ruce silné karty, postupka se ale, naneštěstí, nedostavila.
