Konkrétně zde má Wright v zádech jistotu v podobě slavné a silné předlohy se sympatickými postavami (začátek filmu v divadle má slušné grády) a malého/velkého muže v titulní roli. Dinklage jak svým herectvím, tak možná překvapivě i zpěvem, s přehledem táhne celý film vpřed, zatímco ne-až-tak-působivá Bennett a zejména matný Harrison jsou na tom o dost hůře a šišlající Mendelsohn naštěstí nemá příliš prostoru. Pochválit je potřeba rozhodně výpravu a kostýmy a sem tam i kamera dokáže vykouzlit působivý záběr.
Co je to však platné, když to nejdůležitější v rámci daného žánru, bohužel, skřípe. Jednotlivé songy jsou skutečně naprosto nevýrazné a zaměnitelné (snad s čestnou výjimkou skladby z frontové linie), což spolu s jejich monotematičností (ne/šťastná láska), má za následek, že na diváka působí všechny úplně stejně a při samostatném poslechu na streamu ani není schopen identifikovat, ze které části filmu pochází. K tomu je potřeba přidat i lehce odbytou choreografii doprovodných tanečníků a promarněný potenciál filmu je na světě.
