Předně podobných historek o někdy radostném a někdy méně příjemném dospívání v neklidných, případně rovnou přelomových, časech tady bylo už opravdu spousty, všechny obsahují víceméně totéž a Gray na konto tohoto, filmaři důkladně prozkoumaného, tématu nepřináší nic moc nového, nebo něco navíc, co by jeho aktuální zpracování odlišilo od zbytku produkce. Takže nechybějí tradiční zastávky na cestě k trpkému prozření hlavní postavy typu neshod uvnitř rodiny i v rámci školy, první střety s autoritami, navazování přátelství (ideálně s outsidery na nižším společenském žebříčku), ukázky vzdoru, radosti, zoufalství i pochopení, atd. a to vše na pozadí nejistého společenského klimatu v době nastupujícího reaganismu (což je ve filmu jen lehce načrtnuto, totéž se pak týká i celkové atmosféry 80s) a zakončené pointou, která trochu vyšumí do ztracena (titulní hrdina ztrácí všechny iluze poté, co zjišťuje, jak je celý svět okolo plný sociální/rasové nespravedlnosti a předsudků, aniž by s tím mohl (chtěl?) cokoliv udělat a to je vše). Současně rozumím tomu, že Gray vypráví v podstatě o sobě a tudíž byl jeho předmět zájmu předem dán, ale paradoxně vedlejší postava sociálně vyloučeného spolužáka má mnohem zajímavější … všechno (obtížné společenské postavení, nefungující rodinné zázemí, komplikované vztahy s okolím, obecně nejednoduchý životní osud, atd.) a kdyby se film soustředil na ni jako na hlavní postavu, filmu by to prospělo jak dramaturgicky, tak i větším emocionálním dopadem na diváka.
Na druhou stranu mnohé zachraňuje herecké obsazení. Repeta v hlavní roli působí přirozeně, totéž lze soudit o Webbovi, který ztvárnil zmíněného spolužáka, Hathaway a Strong, představující rodiče, podávají taktéž slušný výkon a Chastain zde vystřihla zajímavé cameo, ale největší chvála patří jednoznačně Hopkinsovi, který si svými scénami doslova krade celý film pro sebe (pokud na někoho platí, že zraje jako víno, tak rozhodně na něj:-)). Zároveň je Gray schopen v průběhu filmu vykouzlit v několika scénách docela silné momenty (rodinná večeře, rozhovor s otcem v autě, nebo ukázka fyzických trestů v praxi, plus prakticky všechny scény, ve kterých účinkuje Hopkins) a navzdory pomalému tempu dokáže po většinu stopáže udržet divákovu pozornost. Přesto celkově to Grayovi opět tak úplně nevyšlo a film spadá do kategorie "sice neurazí, ale také ani nenadchne", což je škoda, protože šance tady určitě byla.
