Dobrou zprávou je poznání, že Cronenbergovi (juniorovi) se vedlo lépe než Cronenbergovi (seniorovi). Špatnou zprávou je poznání, že zase ne až o tolik. Filozofická otázka, zda filmový svět potřebuje dalšího mistrova napodobitele (shodou okolností z vlastní rodiny), tudíž zůstává i nadále nezodpovězená:-).
Tak jako před rokem slavnější otec i snaživý syn před diváky předstupuje se sadou klasických "rodinných" témat, takže nechybějí všechny povinné přísady z tradičního domácího receptu jako je brutální násilí, explicitní erotika (eRkový rating je tady vytěžen skutečně na maximum), voyeurismus, satira, body fetišismus, deviace, psychedelie, tu více, tu méně abstraktní děj, nebo postupná ztráta/hledání vlastní identity. Současně s tím se pak může opřít jednak o originální premisu, slibující dost možná neobyčejný divácký zážitek a jednak o silnou hereckou sestavu.
Titulní dvojice neúspěšného spisovatele Skarsgårda (hned několikrát během filmu mi svým vzezřením i hereckým projevem připomněl Mortensena:-)) a jeho nekritické obdivovatelky Goth (na podobně excentrické, psychopatické a afektované postavy začíná mít pomalu patent a prozatím to vypadá, že zcela po zásluze:-)), na které celý film stojí především, předvádí rozhodně skvělý výkon a i zbytek obsazení nelze než pochválit (škoda, že Coleman v roli Skarsgårdovy odcizené manželky nemá ve filmu o trochu více prostoru a totéž pak platí také pro Kretschmanna jakožto místního zkušeného zástupce zákona).
Což ovšem, bohužel, nelze konstatovat o samotném ději. Vlastně by ani tak nevadilo, že celý myšlenkový konstrukt, spočívající ve tvorbě identických klonů a jejich popravování za porušení zákona v podobě ne/úmyslného zabití, zaviněného originálem, který si tak zachrání život výměnou za nějaký ten skromný poplatek, nedává v podstatě žádný smysl, protože sice takový systém zajišťuje pravidelné štědré příspěvky do místního státního rozpočtu, ale jinak nabízí všem, kteří si to mohou dovolit, praktickou beztrestnost, nehledě na množství a závažnost spáchaných zločinů, o logicky okamžitém a zajisté raketovém nárůstu míry kriminality, které by takové legislativní nařízení vyvolalo, samozřejmě ani nemluvě. Vykonávání poprav klonů za nepochopitelné přítomnosti originálů přímo před zraky pozůstalých, kterým je tento úkon svěřen, je pak už jen vtipným bonusem na závěr.
Samotný nápad je totiž vskutku zajímavý a nabízel Cronenbergovi (juniorovi) slušný prostor rozehrát ve filmu spousty vděčných dějových linek, tolik typických pro celoživotní tvorbu Cronenberga (seniora). Což se pohříchu téměř nestalo a potenciál zdejšího fikčního světa zůstal do značné míry nenaplněn. Výchozí situace s popravováním a klonováním je Cronenbergem využita jen jako netradiční kulisa pro tradiční historku o postupném propadu do šílenství a rozpadu osobnosti hlavní postavy (nicméně psychedelické pasáže se tady vcelku povedly), což je prostě škoda.
S konceptem praktické beztrestnosti a související ztrátou veškerých etických i sociálních zábran se zde téměř vůbec nepracuje. Jaký dopad má neexistence trestu na hlavní postavu z pohledu morálky, svědomí, nebo rozlišování dobra a zla se tady divák nedozví. Totéž pak platí pro zmíněnou tvorbu klonů stran svobody, práva na život a zkoumání otázky rozdílu mezi člověkem a vyrobeným produktem. Další zajímavá rovina vyprávění, týkající se ztráty/hledání vlastní identity v souvislosti s pochybnostmi, zda byl z identické dvojice osob usmrcen skutečně klon, nebo ne/plánovaně originál, je zde odbyta jedním stručným dialogem. Každý z těchto motivů by přitom vydal na samostatný film. Cronenberg se jim bohužel v ději nevěnuje vůbec a nebo jen okrajově.
Tudíž v případě posledního příspěvku do jeho filmografie platí pro Cronenberga (juniora) víceméně totéž, co pro Cronenberga (seniora) - parádně odehraný a premisou atraktivní, nicméně dějově ne-až-tak-úplně zábavný a především koncepčně nedopracovaný. Celkově sice nejde o vyloženě marný pokus (jakým je rodinná konkurence Crimes Of The Future), ale o vysloveně vydařený také ne. Zkrátka klasický zástupce nepřeberné řady filmů z nepopulární kategorie "promarněná příležitost".
