Easy Rider

Tohle by možná stálo za to si zase připomenout, no. Viděl jsem to poprvé a naposledy během amerického nezávislého léta (nebo tak nějak se ten cyklus jmenoval) v televizi někdy zhruba 20 let zpátky a to vlastně jen kvůli tomu, že šlo (respektive stále jde) o totální kult a klasiku nezávislého filmu a Nového Hollywoodu (a Cinema o filmu opakovaně napsala, že by jej každý filmový fanoušek měl vidět:-)) a pamatuju si, že nějak extra velký dojem na mě film tehdy neudělal (a proto jsem jej už nikdy znovu neviděl). 

Asi hlavně tím, že ten proslavený neřízený chaos při natáčení a gigantická míra improvizace na place se do výsledku promítly na můj vkus až příliš a po slibném začátku se děj filmu v určitý moment tak nějak rozklíží a pokračuje odnikud nikam až do finále, které vyloženě působí, jakoby Hopper a Fonda nevěděli přesně, jak film rychle ukončit, tak přišli s deus ex machina řešením v podobě buranů s brokovnicí. 

Je ovšem fakt, že tehdy jsem byl dost velký odpůrce konceptů "samotná cesta je cíl" a "zážitek a zkušenost stojí nad příběhem", což u mě prolomil až o pár let později Coppola s Apocalypse Now a svou roli tehdy jistě sehrálo i přehnané očekávání z mé strany (když je to údajně obří kult a klasika v jednom, tak to musí být úplně boží). Dnes bych se na film i s ohledem na nabyté životní a filmové zkušenosti:-) pravděpodobně díval úplně jinak. Jeden ze spousty filmů, kterému po dlouhých letech asi dám další šanci.