Na něco takového jsem totiž čekal od celovečerní Nemesis a po všech těch dlouhých letech a zejména po nástupu Abramse jsem už ani nedoufal, že by se ještě někdy původní posádka, na které jsem v 90s vyrostl a díky níž jsem si ST zamiloval, mohla vrátit v plné sestavě ať už do kin nebo na obrazovky. Takže třetí sezóna je v tomhle ohledu pro mě splněný (letitý) sen a jistě nejen pro mě. Goldsman s Kurtzmanem a Roddenberrym se sice nevyvarovali několika chyb (expozice trvá neúměrně dlouho, v podstatě až do závěru sezóny není vůbec jasné, o co vlastně komu jde, měňavci jsou trestuhodně nevyužiti, borgové působí jako deus ex machina, Plummer přehrává jako o život, známé vedlejší charaktery slouží jen k tomu, aby se na moment objevily v ději a byly při tom rovnou bez milosti odpraveny, zase další retcon minulosti hned několika postav, atd.), ale Stewart opět herecky naprosto vládne, z předchozích sezón zůstala jen Hurd a Ryan (za mě rozhodně plus), Stashwick tady vystřihl jednu z nejzábavnějších nových postav ve ST za hodně dlouhou dobu a Speleers dovedně trefil ten ideální balanc mezi frackovitostí a symptatičností, který ta postava nutně potřebovala.
Tohle je zkrátka v prvé řadě rozlučková párty ve velkém stylu pro starou gardu a všechny její nové i staré fanoušky a kdo hledá/čeká něco jiného, bude muset jít zklamaně zase o dům dál. Kdo hledá přesně tohle, čeká na něj dost možná nejlepší live action sezóna (spolu s první sezónou Strange New Worlds) ve ST od poslední sezóny Enterprise skoro dvacet let zpátky. Stewart, Frakes, McFadden, Dorn, Burton, Spiner a Sirtis se ve třetí a pravděpodobně poslední sezóně dočkali důstojného a opravdu dojemného rozloučení se svými postavami a já jsem moc rád, že jsem mohl být s nimi u toho:-).
