Trailer totiž poněkud klame tělem a film je bohužel typická artporn záležitost pro festivaly, ve které po nějaké komedii nebo zábavě v jakékoliv podobě není ani stopy. Zato zde divák narazí na nesmyslné dialogy, nelogické chování postav, náhodně řazené wtf scény, monotónní děj bez nějaké gradace, natož jakékoliv pointy, který by mohl trvat 10 minut (tak jako Asterův dekádu starý kraťas, ze kterého film vychází), nebo současné tři hodiny, ale klidně třeba pět hodin a vyšlo by to nastejno a jak jinak než snahy o jakési podobenství, případně alegorii, na každém kroku. Aster v průběhu celého filmu konstantně přepíná z podivného psychologického dramatu do naprosto full retard režimu a zase zpátky, což je první hodinu zajímavé, druhou hodinu poněkud únavné a třetí hodinu už značně nudné.
Plusové body za kameru, která sem tam předvede stylový pohyb v prostoru, hudbu, výpravu (městská ulice v úvodu filmu je skvělá), pohádkově atmosférickou divadelně-animovanou sekvenci uprostřed filmu a samozřejmě především za Phoenixův mimořádně obětavý výkon (kdyby si za roli nakonec odnesl nějakou tu sošku, tak by to bylo zcela zasloužené). Jinak je ovšem sledování Asterova nejnovějšího počinu podobný zmatek/utrpení, jaké zažívá hlavní postava filmu.
