Bylo jen otázkou času, kdy u Spielberga dojde konečně řada na podobnou látku, protože s myšlenkou promítnout do filmu své vlastní zážitky z dospívání si pohrával spoustu let a jde o jeho dlouho připravovaný a pravděpodobně nejosobnější projekt vůbec (ponecháme-li stranou oscarovku o seznamu páně Schindlera), což dokládá i ten fakt, že po opravdu dlouhé době se opět spolupodílel také na scénáři. Čas nadešel právě nyní a naštěstí to dlouhé čekání pro diváky stálo za to.
Film sice obsahuje Spielbergovy autobiografické prvky v množství větším, než malém:-) a to jak co do prvotního koketování s amatérským natáčením filmů a počátcích profesionální kariéry (byť této části Spielbergovy tvorby se dostane jen minimum prostoru v závěru filmu), tak nelehkých rodinných poměrů, ovlivněných častým stěhováním a vykreslení komplikovaných vztahů mezi jednotlivými členy rodiny, ale především se jedná o Spielbergovu upřímnou zpověď o jeho lásce k filmařině a zároveň o skvělou poctu filmu jako takovému a obecně všem lidem, pohybujícím se v oboru kinematografie. Hned úvodní scéna s návštěvou kina a následného pocitu okouzlení z dění na plátně skvěle demonstruje atmosféru celého filmu a náladu, kterou se Spielberg pokusil (bez debat úspěšně) přenést na diváka.
Vedle tradičních spolupracovníků (Kaminski, Kahn, případně nezmar Williams, pro něhož by mělo jít o předposlední OST (před pětkou Indyho), než se odebere do zaslouženého důchodu), kteří odvádějí tradičně skvělou práci, se tady Spielberg může opřít rovněž o silnou hereckou sestavu. Za pozornost rozhodně stojí rodiče Williams a Dano, Rogen v nezvykle vážné roli rodinného "přítele", Hirsch představující výstředního strýce (na podobné vedlejší postavy má téměř patent) a v neposlední řadě Lynch v zábavné roličce režisérského velikána Forda, přičemž ani LaBelle v hlavní roli není vůbec špatný.
Zejména jejich zásluhou se Spielbergovi daří v průběhu děje budovat jednak nemálo humorných okamžiků, jednak spoustu emocionálně hutných scén (promítání filmu z výletu matce, rozhovor se strýcem o potřebě si vybrat mezi filmem a rodinou, oznámení rodičů o rozvodu zaskočeným potomkům, vyznání lásky, následované okamžitým rozchodem:-), rozhovor matky se synem o touhách, kterých se nechtějí vzdát a hlavně praktická ukázka kouzla filmu, který svou optikou filtruje realitu do libovolného vyznění, dle záměru jeho autora, reprezentovanou zde promítáním filmu ze dne školního volna a následným vyhroceným rozhovorem s tyranským spolužákem, překvapeným svým kladně působícím účinkováním ve filmu) a na vysloveně filmařsky lahůdkové momenty (scéna s procházením natočeného materiálu z výletu a mimoděčné odhalení temného rodinného tajemství svou atmosférou a napětím připomene kultovní scénu zkoumání fotky a postupného nacházení dalších a dalších vrstev zjištěných informací v Blade Runnerovi) taktéž dojde s třešničkou na dortu v závěru filmu v podobě scény setkání s Fordem a předání rad o roli horizontu v zacílení kamery, což Spielberg následně hravým způsobem zhodnotí v úplně posledním záběru filmu:-).
Na můj vkus se ve velkorysé stopáži věnovalo dětství titulní postavy o trochu více času, než bylo potřeba na úkor pozdější části jejího života na střední škole a následného soužití s otcem, takže na její působení v TV už ve filmu, bohužel, v podstatě nedošlo (přičemž bych si dovedl představit neméně zábavný film jen o strastiplné kariéře dané postavy v televizi), ale jinak je tohle coming of age drama (skoro) podle skutečných událostí:-) další Spielbergův vynikající počin (který s ohledem na vybrané téma v pokladnách kin podle očekávání úplně vyhořel).
